V barvách EU - test pastelek Procolour

Asi poprvé mám nějakou novinku takhle rychle. Ale když má člověk obchod přes silnici, tak co by se člověk nešel zeptat. Velký humbuk kolem pastelek Derwent Procolour a ve výsledku to až taková bomba není. Myslím, že by jim dost pomohlo, kdyby to nebyl takový humbuk. Naštěstí mi všechny ty povídačky přišly natolik nereálné, že jsem od pastelek žádný zázrak nečekala a rozhodla se jen pro kusovky. Chtěla jsem barvy, které nejsou ve 24 kusové sady, ale bohužel ještě není žádný vzorník (ani na webu, ani fyzicky u dovozce), nějaká čísla jsem odhadli... ale tím, že jsem přišla vážně brzy a zásilka ještě není vybalená, vypadalo to s kusovými pastelkami na dlouho, rozhodla jsem se, že zkusím jen dvě z 12-ti kusové sady, které jsem si mohla vybrat z čerstvě vybalených - sáhla jsem po modré a žluté (které společně snad dají zelenou), teď večer jsem prohledala svoje zásoby sad a hlavně kusovek a vybrala modro-žluté k porovnání. Z testu mi vypadla Cretacolor Karmina u které barvy EU prostě nemám, Artist a Coloursoft od Derwentu také v těchto barvách nevlastním, takže jsem opravdu porovnala jen s konkurencí. Pastelky školního typu jsem z testu vyloučila.

Zkusila jsem si udělat jednobarevný čtverec s gradací cca od 1 do 5-ti vrstev pastelky. Poté jeden obdélník na prolnutí pastelek. Na pastelky jsem se snažila tlačit podobně, aby výsledek odpovídal.

Protože preferuji měkké pastelky a tvrdé většinou ani nekoupím, tak nejtvrdší mám Derwent Studio a hned v závěsu by asi byly ty Procolour spolu s Polycolorkami od KIN. Následně asi Lyra Rembrandr a poté Polychromosky. Procolour jsou opravdu střední tvrdosti, že i milovník měkkých pastelek si řekne, že to docela jde. Opravdu špička drží a při srovnání třeba s Prismacolor, kde špička mizí před očima, asi nebudou tak ubývat, ale zas s nimi nejde úplně to, co s měkkou pastelkou a je třeba následné mísení pomocí blenderu (já si připravila Caran d'Ache Full Blender).

Nejprve jsem zkusila pastelky vygumovat a to gumou v tužce od Koh-I-Nooru. Myslím, že výsledky jsou srovnatelné. Pak jsem se pustila do rozmazání blenderu. U hodně měkkých pastelek se bervy prolínají už při kreslení, u tvrdších je třeba vzít větší kalibr a to blender.

Protože mi opravdu tvrdostí připomínají Polycolorky, udělala jsem ještě srovnání jen těch dvou. Nejprve jsem na papír vodorovně udělala jednu, dvě a tři vrstvy žluté, poté jsem z dola nahoru dělala tři, dvě a jednu vrstvu modré a zkusila je na polovině smíchat blenderem a Derwent byly výraznější. Zkusila jsem ještě zdvojnásobit vrstvy a Koh-I-Noor srovnal.

Přemýšlela jsem, jestli je v Polycolorkách méně pigmentu, nebo byl rozdíl díky jiným odstínům a nakonec jsem udělala ještě jednoduchý test, kolik vrstev dáš... a tam bych řekla, že vede Derwent. Poslední dvě vrstvení u Polycolorek už mi přišlo, že se barva jen stírá a nikoliv intenzivní. Na fotce je také vidět, že špička obou pastelek mizí dost podobně.

Koupit nebo nekoupit? Pro mě celkem jednoduchá odpověď. Zatím bez nich vydržím, ale v kategorii "až nebudu vědět co s penězma" přeskočili Coloursoft, které mám jen černou, bílou a skin tones a k dokoupení dalších se nějak nemohu dokopat, protože podobné pastelky už prostě mám. Asi bych je zařadila před pastelky Prismacolor Premier, které mizí úplně neuvěřitelně a hlavně před Bruynzeel Sakura Design Colour, ze kterých jsem taková rozpačitá, ale určitě nepředjíždějí Polychromos od Faber Castell, nebo Caran d'Ache (ani Pablo ani Luminance), ale vzhledem k cenovému rozdílu je pochopitelné, že kvalita je trochu jinde. Takže za mě je kolem pastelek příliš velké haló, díky čemuž by jeden mohl být zklamaný, že za méně než poloviční cenu nemá doma pastelky na úrovni Pablo, ale pokud vezmu poměr cena/výkon, tak nejsou špatné, radost udělají.... jen pro mne je zatím zbytečné kupovat další sadu.

Tónované akvarelové grafitové tužky Derwent Graphitint

Před nějakou dobou sem objevila akvarelové grafitové tužky a když sem se je snažila koupit, nabízel mi pán z pebea i tónované grafitové tužky od Derwentu. Do celé sady se mi investovat nechtělo, kusové v té době neměl, takže jsem odešla jen s obyč. akvarelovým grafitem.

Jenže jak už to tak chodí, tak pa pár youtube videch jsem o nich přemýšlela stále víc a doufala, že se objeví kusovky... až sem si objednala největší, 24 kusovou, sadu Derwent  Grphitint.

Podle výrobce lze tyto tužky používat jak za sucha, tak rozmýt vodou, ale přiznám se, že nerozmyté mají dost omezenou barevnou škálu. I po rozmytí mi nějaké barvy chybí, protože zřejmě není možné udělat třeba žlutou. Jinak se s nimi dá pracovat jako s běžnou tužkou. Za sucha je lze krásně vygumovat, po rozmytí je třeba vyvinout trochu větší úsilí (asi by to chtělo tu Derwent elektrickou gumu), ale také to jde. Barvu lze ovšem i vymýt - přidávat štětcem vodu a odsávat obarvenou do ubrousku - a to dokonce i po zaschnutí. Pro práci je bezpodmínečně nutné mít vzorník, alespoň ze začátku, protože nelze odhadnout, jaký odstín po rozmytí vznikne. Při pravidelném používaní si to člověk asi zažije, ale ze začátku bude vzorník určitě nezbytnost.

Samotné tužky jsou bezva. Opravdu jsem s nimi pracovala jako s tužkou a nakonec rozmyla vodou. Abych je ozkoušela přenesla jsem si jeden malý obrázek tuším z deviantartu a ten vlastně jen vybarvila a rozmyla. Díky tomu, že to byl první obrázek, tak jsem ty barvy neodhadla a výsledek je moc tmavý a pak už se mi s tím vlastně ani nechtělo nic dělat. Následně jsem si pohrála na vzorníčku a už vím, že méně je někdy více a vždycky se dá později přidat, takže mám i poučení pro příště.

Stejně jako u Derwent Drawing i u Grahititnt je člověk dost limitovaný omezenou barevnou škálou, ale určitě jde vymyslet témata, kam se tyto barvy budou hodit a nebo prostě udělat jen jednobarevný obrázek. Líbí se mi, že je to něco nového, co jsem u jiných výrobců neviděla. Netuším, kde je v tužce schovaný ten grafit, ale výsledky se mi líbí, takže si Graphititn budu doufám dlouho užívat.

Slet čarodějnic

Objevila jsem projekt-ilustrace.cz/ a zkusila se inspirovat tam. Aktuální téma bylo ilustrace k dílu A.E.Poea, kde znám jen Havrana ze školní čítanky, takže jsem vynechala... a dočkala se tématu číslo dva, slet čarodějnic. Chvíli jsem přemýšlela, proč v červnu čarodějnice... ale pak jsem začala přemýšlet, jak na to. A čím na to.

Nakonec jsem vybrala soft pastel od kohinoru. Mám jen 12-ti kusovou sadu, což jak sem se dočetla je nesmírně málo (že bych popřemýšlela o doplnění arzenálu, hihi). Papír jsem vzala A3, Canson Imagine MixMedia, jako podložku použila starý vál na pečení, ale pokusy o nalepení papíru neskončili úplně úspěchem... a odlepení bylo úplné fiasko.

Použila jsem bílou, žlutou, oranžovou, červenou, vínovou a černou a rozmazávala klasicky prsty.

Pastely v tužce Conte a Paris

Pastely v tužce Conte a Paris jsem strašně chtěla, ale žádný logický důvod nemám. V šestnácti jsem si koupila svoji první knihu o kreslení a dočetla se, že potřebuju černou tužku Conte, kterou jsem samozřejmě v běžném papírnictví nesehnala a ani netušila, co hledat (v té době neexistoval google a internet byl v kolébce - tuším, že v to době nebyl ani v knihovně). Teprve po letech jsem nahradila imaginární Conte tužku KIN Negro. Jestli správně, netuším, ale jsem spokojená.

Před nějakou dobou jsem začala zkoušet kreslit pastelkami a docela mě táhly i pastely v tužce, ale vyšší cena mě odrazovala. Navíc mě okouzlila sada Conte a Paris, která prostě v ČR nebyla. Kupování pastelů ze zahraničí mě děsilo - nechtěla jsem předraženou dolámanou sadu. Nakonec jsme zkusila Gioconda pastel v tužce v nějaké pidi testovací sadičce asi 5 nebo 6 kusů a byla nadšená. Pak si koupila Vánoční sadu pastelů v tužce a následně objednala kusové Stabilo Carbothello a byla jsem celkem spokojená. Jeeenže. V obchodě radost pro maminku se objevila sada Conte a Paris 48 tužek, zatmělo se mi před očima a najedou jsem měla mail s potvrzením o přijetí objednávky. Hups.

Po naprosto iracionálním objednání jsem si prohlédla obrázky  a začala se děsit toho, co za obr krabici dorazí. 48 pastelek naskládaných v jednom patře bude bedna jako blázen. A taky byla. Naprosto netuším, jak to skladovat, když má rozměr téměř A3 papíru. Jediné pozitivum je, že člověk vidí opravdu všechny barvy najednou. Po rozbalení mě překvapilo, jak jsou tužky silné, oproti běžným pastelům a pastelkám. Bohužel ani cesta po ČR nezaručila bezchybné balení, takže 4 pastely mají uraženou špičku a doufám, že půjdou bez problémů ořezat.

První obrázek byla taková rychlovka. Načrtla jsem si portrét podle fotky světlým pastelem a nedostatky gumovala modrou tvárlivou gumou od koh-i-nooru. Pastely jsem roztírala prstem, vatovými čistítky do uší i papírovým ubrouskem a vše bez problémů. Parvy se dobře rozmazávají i prolínají. Nakonec jsem zafixovala Pebeo fixativem a bylo hotovo. Celé to zabralo necelou hodinu večer. 

Pastely byl hodně unáhlený nákup, vůbec sem je nepotřebovala, navíc nejsou úplně nejlevnější. Další nevýhodou bude asi to, že nedokoupím chybějící kousek, jako třeba u Giocondy nebo Derwentu, které mám oboje v dosahu, ale to je asi tak jediné, co jim můžu vytknout. Jinak se s nimi pracuje vážně hezky. Bez problémů jdou rozetřít do ztracena bez viditelného tahu čárou. Barvy jsou krásné, jsou přehledně uspořádané, sladěné... Takže najdu pro tu vekou krabici nějaké pěkné misto a budu si je spokojeně užívat, než mi z nich zůstanou špalíčky. A pokud v té době nebude možné dokupovat po kusech, tak přejdu na jinou značku, pokud budou kusové, možná budu jen doplňovat krabici.

Když jsem se v květnu nudila....

Pátrala jsem po nějakých společenských hrách a zaujala mě možnost "Vytiskni a hraj" kterou jsem přehodnotila a pojala to jako Nakresli a hraj. Hra je na principu Carcassone, ještě nemám bodovací tabulku a "kořisti", ale už jsme ji hráli. Jmenuje se Piráti a kořisti a kartičky vypadají nějak takhle:

Pastelky z Číny

Dlouho jsme pokukovala pa různých čínských pastelkách, ale pořád jsem odolávala. Koupit si 72 kusovou sadu a pak zjistit, že za to nestojí, se mi prostě nechtělo. Nedávno se objevila nabídka obchodu sbohemnudo na nákup 25 čínských pastelek za 250,- i s poštovným. Sada je směsí pastelek z jejich nabídky, takže: Bianyo, Hero, Marco Renoir, Marco Rafine a Akvarelové pastelky v plechové krabici. Tomu už jsem neodolala a jsem ráda. Od nákupu pastelek mě to vyléčilo.

První načmárání odstínů jsem provedla do letitého bloku s recyklovaným papírem, na které nepíše snad vůbec nic. Na druhý pokus jsem si vzala můj oblíbený Canson Imagine a ani tak jsem z nich na zadek nepadla. Vezmu to postupně:

Akvarelové pastelky - jsou v kategorii školních, ale od koh-i-nooru jsem koupila nějaké školní akvarelky a pracuje se s nimi mnohem líp. Jsou tvrdé, rozmývat jdou, ale stejně mi na papíře zůstala nerozmytá stopa, pokud jsme udělala třeba tři vrstvy pastelky.

Bianyo - tyhle pastelky jsou příjemným překvapením sady. Určitě jsou rovnatelné s nějakou lepší řadou školních pastelek, třeba ECO od Faber Castell nebo Crayola. Kreslí hezky, stínovat pomocí přidávání vrstev pastelek jde, mísit barvy mezi sebou jde, ale opět je tu ale. Pokud bych si měla vybrat mezi 72 kusů Bianyo a 60 kusovou sadou Faber Castell pro omalovánky, které vycházejí cenově podobně, jsme pro Faber Castell, protože jsou vyrobené v Německu, takže by měli splňovat nějaké atesty zdravotní nezávadnosti.

Hero - při srovnání se školními pastelkami od Koh-I-Noor je to propadák. Jsou tvrdé, mám pocit, že je v tuze kamení, jak drhnou o papír, takže raději 36 kusová sada pastelek s krtkem za 80 kaček, než 48 barev za 180,-

Marco Rafine - první čínské pastelky o kterých jsem se kdy dozvěděla a dlouho po nich toužila. Kdykoliv byla nějaká akce se slevou, přemýšlela jsem alespoň o 24 nebo 36 kusové sadě, ale jsem ráda, že jsem odolala. Pro mě bylo velkým zklamáním, že několik vrstev udělá voskový povrch, na který už další odstín pastelky nekreslí, takže míchání barev nebo barevné přechody bude trochu problém.

Marco Renoir - pastelky, o kterých jsem se dočetla, že jsou srovnatelné s Caran d´Ache Luminance. Nejsou. Ani zdaleka ne. Pastelky nejsou špatné. Vlastně nejlepší z těch 5-ti, což i odpovídá vyšší ceně. Určitě nejsou zklamáním, ale vzhledem k ceně bych doporučila raději Koh-I-Noor Polycolor, které vycházejí cenově líp a přijde mi, že se s nimi i líp pracuje. Na Imagine papíru mi trochu zůstávala bílá místa, což Polycolor zdaleka tolik nedělá.

Pokud tedy toužíte po dalších a dalších sadách pastelek, které chcete někdy použít, doporučuji Bianyo nebo Marco Renoir. Pro ty, kteří hledají kvalitní umělecké pastelky za rozumnou cenu musím doporučit Koh-I-Noor Polycolor :).