22 odstínů bílé

Většina si určitě vzpomene na písničku ze Včelích medvídků: "Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila. Bílá vrána, bílá noc, bílé není nikdy moc.", která se náramně hodí k dnešnímu článku o bílé pastelce. Doufám, že nebudu z úplného blázna, když se provalí, kolik bílých pastelek mám... a to jsem šla ještě některé v rámci srovnání dokoupit.

A na co vlastně taková bílá pastelka je? 

Nejběžnější využití bílé pastelky je pro dokreslení "odlesků" a to při kreslení pastelkou, ale i u tužky (bílé místo v oku, odlesky na kapotě aut, oknech domů nebo na kapce rosy....). člověk většinou musí být opatrný a nechat si bílé místo a nebo sehnat opravdu krycí bílou (což občas pastelka nedokáže a je čas na gelovku nebo třeba kvašovou bělobu). Další možností je inverzní kreslení bílou pastelkou na tmavý podklad. Přiznám se, že tyhle obrázky mě fascinují, pár pokusů mám za sebou a zatím to nevzdávám. Postup je úplně opačný než u kreslení tužkou, kdy se stínováním ztmavují místa, bílou pastelkou člověk přidává "světlo". Třetí možnost je použít bílou pro míchání a zesvětlování barev, tzn. jako "blender" neboli míchací tužka. Tím, že obsahuje bílou barvu sice na rozdíl od bezbarvé míchací tužky zesvětlí, ale někdy to není na škodu. A podle toho, co jsem se dočetla, tak Marie Brožová míchá právě bílou pastelkou.

Co se dá na bílých pastelkách testovat?

Bílá není vždy bílá. Dala by se určitě napsat i kniha 50 odstínů bílé - no já jich mám tedy momentálně 22 :) . Mezi pastelkami najdete jak úplně zářivou studenou bílou, tak teplou tlumenou... a samozřejmě že některé pastelky nejsou až tak krycí, takže na černém papíře bílé nikdy nedosáhnete. Takže  jsem si připravila černý papír, na kterém bude patrný "odstín" bílé a krytí. 

Mým jasným favoritem na černém papíře jsou Derwent Drawing a Coloursoft, Prismacolor Premier, Caran d'Ache Luminance... Jako velký propadák mi přijde Koh-I-Noor, kde není patrný rozdíl mezi řadou pro děti a uměleckou.

Stětlostálost Koh-I-Noor Polycolor

Přes prázdniny jsem provedla jednoduchý test světlostálosti pastelek. Vytvořila jsem si vzorník barev, v polovině jsem ho rozstřihla a první polovinu jsem zastrčila do temného šanonu, druhou polovinu jsem připnula magnetem na parapet okna na jižním balkonu.
Dnes jsem vzorník opět slepila společně a tedy je výsledek:

V barvách EU - test pastelek Procolour

Asi poprvé mám nějakou novinku takhle rychle. Ale když má člověk obchod přes silnici, tak co by se člověk nešel zeptat. Velký humbuk kolem pastelek Derwent Procolour a ve výsledku to až taková bomba není. Myslím, že by jim dost pomohlo, kdyby to nebyl takový humbuk. Naštěstí mi všechny ty povídačky přišly natolik nereálné, že jsem od pastelek žádný zázrak nečekala a rozhodla se jen pro kusovky. Chtěla jsem barvy, které nejsou ve 24 kusové sady, ale bohužel ještě není žádný vzorník (ani na webu, ani fyzicky u dovozce), nějaká čísla jsem odhadli... ale tím, že jsem přišla vážně brzy a zásilka ještě není vybalená, vypadalo to s kusovými pastelkami na dlouho, rozhodla jsem se, že zkusím jen dvě z 12-ti kusové sady, které jsem si mohla vybrat z čerstvě vybalených - sáhla jsem po modré a žluté (které společně snad dají zelenou), teď večer jsem prohledala svoje zásoby sad a hlavně kusovek a vybrala modro-žluté k porovnání. Z testu mi vypadla Cretacolor Karmina u které barvy EU prostě nemám, Artist a Coloursoft od Derwentu také v těchto barvách nevlastním, takže jsem opravdu porovnala jen s konkurencí. Pastelky školního typu jsem z testu vyloučila.

Zkusila jsem si udělat jednobarevný čtverec s gradací cca od 1 do 5-ti vrstev pastelky. Poté jeden obdélník na prolnutí pastelek. Na pastelky jsem se snažila tlačit podobně, aby výsledek odpovídal.

Protože preferuji měkké pastelky a tvrdé většinou ani nekoupím, tak nejtvrdší mám Derwent Studio a hned v závěsu by asi byly ty Procolour spolu s Polycolorkami od KIN. Následně asi Lyra Rembrandr a poté Polychromosky. Procolour jsou opravdu střední tvrdosti, že i milovník měkkých pastelek si řekne, že to docela jde. Opravdu špička drží a při srovnání třeba s Prismacolor, kde špička mizí před očima, asi nebudou tak ubývat, ale zas s nimi nejde úplně to, co s měkkou pastelkou a je třeba následné mísení pomocí blenderu (já si připravila Caran d'Ache Full Blender).

Nejprve jsem zkusila pastelky vygumovat a to gumou v tužce od Koh-I-Nooru. Myslím, že výsledky jsou srovnatelné. Pak jsem se pustila do rozmazání blenderu. U hodně měkkých pastelek se bervy prolínají už při kreslení, u tvrdších je třeba vzít větší kalibr a to blender.

Protože mi opravdu tvrdostí připomínají Polycolorky, udělala jsem ještě srovnání jen těch dvou. Nejprve jsem na papír vodorovně udělala jednu, dvě a tři vrstvy žluté, poté jsem z dola nahoru dělala tři, dvě a jednu vrstvu modré a zkusila je na polovině smíchat blenderem a Derwent byly výraznější. Zkusila jsem ještě zdvojnásobit vrstvy a Koh-I-Noor srovnal.

Přemýšlela jsem, jestli je v Polycolorkách méně pigmentu, nebo byl rozdíl díky jiným odstínům a nakonec jsem udělala ještě jednoduchý test, kolik vrstev dáš... a tam bych řekla, že vede Derwent. Poslední dvě vrstvení u Polycolorek už mi přišlo, že se barva jen stírá a nikoliv intenzivní. Na fotce je také vidět, že špička obou pastelek mizí dost podobně.

Koupit nebo nekoupit? Pro mě celkem jednoduchá odpověď. Zatím bez nich vydržím, ale v kategorii "až nebudu vědět co s penězma" přeskočili Coloursoft, které mám jen černou, bílou a skin tones a k dokoupení dalších se nějak nemohu dokopat, protože podobné pastelky už prostě mám. Asi bych je zařadila před pastelky Prismacolor Premier, které mizí úplně neuvěřitelně a hlavně před Bruynzeel Sakura Design Colour, ze kterých jsem taková rozpačitá, ale určitě nepředjíždějí Polychromos od Faber Castell, nebo Caran d'Ache (ani Pablo ani Luminance), ale vzhledem k cenovému rozdílu je pochopitelné, že kvalita je trochu jinde. Takže za mě je kolem pastelek příliš velké haló, díky čemuž by jeden mohl být zklamaný, že za méně než poloviční cenu nemá doma pastelky na úrovni Pablo, ale pokud vezmu poměr cena/výkon, tak nejsou špatné, radost udělají.... jen pro mne je zatím zbytečné kupovat další sadu.

Československé Polycolorky

Asi před rokem jsem na jednom polském blogu objevila staré československé polycolorky na jehož základě jsem si koupila první, a později i druhou, 12-ti kusovou sadu Polycolorek Toison d'Or řady 3800 (jednu v plechu, druhou v papíru). Následovali nějaké nové kusovky, pak sada portrét a nakonec mám celkem solidní sbírku.

Koncem roku 2016 jsme objevila Koh-I-Noor retroedici pastelek Polycolor obdivovala jsem to krabičkové balení. Jenže cena vyšší než v plechu rozhodla, že do sady nepůjdu a dokoupila jsem nějaké kusovky. Minulý týden jsem v internetovém bazaru objevila právě ty staré krabičkové Polycolorky, den jsem přemýšlela a nakonec jsem je koupila. A dnes dorazily.

Nakonec to nejsou Toison d'Or, ale opravdu jen Koh-I-Noor, nejedná se o řadu 3800 ale 1600... přesto se chovají podobně a to balení je prostě úžasné.

A já mám třetí druh Polycolorek, oboje staré jsou kulaté (ta Polka měla šestihranné) a nové šestihranné se zlatým koncem.

Bohužel v krabici dvě pastelky chyběly a byl nahrazeny nějakou školní pastelkou, takže nemám černou (tu jsem dodala z 12-ti kusové sady) a jednu červenou, bez které to myslím zvládnu.

Pastelky dorazily v nálezovém stavu, takže neořezané a na některých byl vidět ten šedý povlak, který může vznikat na starších obrázcích.

Pastelky jsem poctivě ořezala a i po přepravě Českou poštou se mi při ořezávání zlomili celkem tři z těch 58 a na podruhé mají krásnou špičku.

A ačkoliv je to několik desítek let starý kousek, dřevu pastelek to nijak neuškodilo a ořezávaly se opravdu krásně - i ty hoblinky jsou úplně úžasně dlouhé, nelámavé.

Jsem nadšená a doufám, že nově vyráběné pastelky budou mít také takovou životnost, jako tyto.

Illustrationfriday: Talk

Zapoměla jsem přidat TALK z Illustrationfriday. Udělala jsem si rozhovor dvou stínů. Profily nalezeny na pinterestu (každý zvlášť). Pánův nos mě prostě fascinoval :)

T A L K

Hups...

Chtěla jsem vyfotit, jaké že pastelky doma mám a ono se mi to nevešlo do záběru, takže jsem musela udělat 4. Trošičku se překrývají, tak toho zas tak hodně není, ale zabralo to celý náš jídelní stůl.
A když jde od tuhého, většinou sahám po 24 kusových sadách.

Patelky od Koh-I-Noor: MonaLisa vs Polycolor

Vracím se k pastelkám Mona Lisa, protože už je Ježíšek nadělil a děti používají, takže k nim mám (ne)omezený přístup.

Pastelky Mona Lisa patří do školní řadu, ale jsou doporučené pro výtvarnou výchovu. Vyrábí se ve dvou variantách, klasické a akvarelové a prodávají se v plechové krabičce po 12 nebo 24 kusech. Já koupila 24 kusovou neakvarelovou sadu, která stála v prodejně koh-i-noor necelou stovku. Jsou balené v pěkné kovové podobně jako Polycolor, které jsou vedené jako umělecké a sada 24 kusů stojí necelých 300 korun, případně se cca za 10-13 korun dají koupit po kusech.

 

Oboje pastelky jsou šestihranné, stejná šířka jádra, jen jádro Polycolorek je jasnější, Mona Lisa má tuhu takovou matnější. Polycolor jsou barevné se zlatým koncem, Mona Lisa jsou celobarevné.

Polycolor mají mimo názvu pastelek a firmy ještě vyražený číselný kód pastelek a odstínu, z druhé strany čárový kód a nějaká další čísla. Mona Lisa mají z jedné strany název firmy, pastelek a název odstínu v němčině, ze druhé čárový kód, nějaké další čísla a na konci číselný kód barvy, který odpovídá Polycolor barvám.

Od pohledu to vypadá, že dřevo pastelek je stejné (Mondeluz v plechu se zlatým koncem a Mondeluz celobarevné z papírové krabice jsou viditelně z jiného dřeva, takže předpokládám, že bych rozdíl poznala). Takže Mona Lisa ve srovnání s polycolorkami vlastně nevypadají až tak zle.

Vlevo Polycolor, vpravo Mona Lisa

Pastelky Mona Lisa jsem zkusila hned, jak sem je donesla z obchodu, takže jsem věděla, že to nebyla tak špatná koupě, jako tenké školní Triocolor a byla jsem zvědavá, jak reálně dopadnou při porovnání s Polycolorkami. Podle všeho barevnice ve 24 kusových sadách je totožná, já mám Polycolorky v tématických sadách (krajina a portrét) a zbytek dokupuji po kusech. Projela jsem tady svou sbírku a vybrala čísla barev, které jsou v Mona Lisach a udělala společný vzorník na obyčejný kancelářský papír. pastelky Mona Lisa kreslí opravdu hezky, dá se s nimi hezky stínovat, jsou vzájemně mísit, jsou celkem měkké... prostě hodně blízké těm Polycolorkám, ale nejdou s nimi tak intenzivní odstíny, prostě o kousek horší, což je vidět hlavně u tmavých barev. Ale rozdíl není tak výrazný, aby mi přišly jako špatné pastelky. Právě naopak - pro děti, které baví kreslit je to ideální investice a klidně i pro kreslíře začátečníka, protože investice je výrazně menší, než umělecké Polycolor a kvalita určitě větší, než běžné školní pastelky. Navíc se mi líbí ta možnost, že když už tedy ta barva dojde, tak se stejný odstín dokoupí v kusovkách Polycolor.

K barevnici jsem udělala ještě rychlomotýla, který není ani symetrický, nakreslila osu a každou půlku vybarvila jinou sadou pastelek... a rozdíl mi přijde nepostřehnutelný, zejména pokud nechci navrstvit do maximální intenzity.

Druhý pokus byl rychlý portrét z profilu do Lapače nápadů od Lucie Ernestové s takovým zažloutlým strukturovaným papírem ala Náčrtníky a musím říct, že tyto pastelky (ale i jiné pastelky na olejové bázi) jsou na to trochu tvrdé a mnohem lépe se na něm pracuje s pastelkami na bázi vosku (Prismacolor), nebo tužkou. Navíc jsem pracovala na miniatuře, abych to v těch deset večer stihla. Takže detaily se mi moc nezdařily (nechtěla jsem dětem ty pastelky ořezávat, to nechám na nich). Použila jsem i blender od Derwentu a funguje.

Nakonec jsme vytáhla antistresové omalovánky a vybarvila kousek v nich.

Závěr

Za tu cenu jsou to hezky balené pastelky v rozumném rozsahu a kvalitě. Jsem z nich opravdu příjemně překvapená a myslím, že příští rok ještě Ježíšek donese tu sadu akvarelovou.

Kurt Cobain

První obrázek vznikl někdy na střední škole, předpokládám, že podle plakátu v Bravíčku. Teď jsem pátrala po obrázku a našla na pinterestu. Rozdíl je cca 20 let, ale stále nejsem spokojená.

První veze ze střední školy

Druhá verze, ze včera... ještě nějak doladit vlasy :/

Úsměv Mony Lisy

Naše děti toužili po velkých pastelkách, ale když prvorozený obdivně hleděl na 12-ti kusovou sadu WaxAquarel balených v plechu, došlo mi, že klukům ani tak nejde o počet, jako o balení a šla jsem na průzkum do prodejny Koh-I-Noor a objevila Monu Lisu.

Obrázek od firmy Koh-I-Noor

Školní pastelky Mona Lisa byly balené po 24 kusech v krásné plechové krabičce a to ve dvou variantách - normální a akvarelové. Oboje v ceně pod stovku. Nakonec jsem se rozhodla, že koupím oběma stejné a pokud je opravdu budou používat, může jim Ježíšek příští rok donést akvarelky. Letos se budou muset spokojit s obyčejnou pastelkou.

Udělala jsem jen rychlý test, než sem je zabalila do papíru a putovaly na čekanou na Ježíška. Takže mám ozkoušené odstíny a jeden malý obrázek.

Porovnávala jsem pastelky s uměleckou řadou Polycolor a dřevo vypadá stejně, tuha stejně silná, jen matnější, takže asi budou mít méně pigmentu. Na každé pastelce je mimo názvu firmy a pastelek také německý název barvy, takže žlutá je prostě jen gelb. Z druhé strany je vytištěný čárový kód a číselný kód odstínu, který odpovídá číslům na Polycolor, takže jsem našla stejnou hnědou a červenou a mohla porovnat. Polycolor mají opravdu více pigmentu, ale Mona Lisa není až tak špatná a na monochromatické stínování je určitě použitelná. Trochu jsem se bála, že budu zklamaná jako s tenkou školní pastelkou Triocolor, ale nakonec jsem příjemně překvapená a uvidím, co ty naše děti na Ježíškův dárek řeknou.

Větší reference po Vánocích, až je budu moc viditelně okreslit a případně ořezat :)

Illustrationfriday: Spiral

Na fléru jsem se dozvěděla o stránkách http://illustrationfriday.com/ tak jsem si říkala, že je to dobré inspirační téma. Uvidím, co se bude objevovat, ale zkusím se držet jejich týdenního rozvrhu.  A protože jsem se o tom dozvěděla až včera, dodatečně dodělávám téma minulého víkendu:

S P I R A L - S P I R Á L A

Použila jsem opět A5 akvarelový papír a tentokrát barevné akvarelové voskovky od Koh-I-Noor (Wax Aquarelle). Musím říct, že mě mrzí, že jsem nepoužila větší formát, ale mělo to být jen lízátko... v průběhu práce jsem se rozhodla, že to nebudu chtít rozmýt vodou, ale prstem (teplo na vosk funguje úžasně), ale na moje tlusté prstíky ty čárky byly moc úzké. Kapičky rozmyté vodou, pozadí jsou jen cákance štětcem z povrchu pastelky.

12doRoka: Portrét podle fotky (I/2/12 - prosinec 2016)

Tentokrát jsem zkusila opět portrét podle fotky. Opět si osoba není podobná a držím se toho, že mi oči k sobě nepasují :)
200g papír velikosti A5 z akvarelového bloku Afrodita, grafitové akvarelové tužky - Faber Castell HB, Derwent 4B a Koh-I-Noor Progresso akvarelové, Pebeo Drawing gum Koh-I-Noor guma v tužce -  tentokrát opravdu rozmyté vodou.

Načrtávala jsem Faber Castel HB - přijde mi tvrdší než HB od Derwentu, neztrácí tak rychle špičku a na přenesení a gumování mi přijde super. Velké plochy jsem dělala progresem, pozadí jen štětcem s grafitovou vodou  (rozmíchala jsem si na vedlejším papírem a všechny detaily, vlasy a tak Derwent 4B (přijde mi stejná jako Cretacolor, ale šahám po ní první).

Měla jsem hrůzu, že to rozmazývání všechno zhorší, ale nakonec se ukázalo, že je to super a tužka jde i po rozmytí gumovat. 

Dokonalé balení pastelek aneb Proč to nikoho nenapadlo?

Když jsem si asi před dvěma lety chtěla koupit svoje první dospělácké pastelky, pátrala jsem nejen jakou značku koupit, ale i jakou velikost sady pastelek. Na kurzu jsem viděla krásné obrázky nakreslené jen žlutou, červenou a modrou, ale nějaký důvod k prodeji 120 kusových sad asi je, ne?

Nakonec jsem začala zvolna a koupila si 12-ti kusovou sadu silných Triocolor a 3 kusovky Polycolor. Pak na aukru koupila nějaké staré, ještě kulaté, Polycolorky a pátrala dál. No, nakonec se mi to ošklivě zvrtlo, že.

Snažila jsem se opatřit nějaké pastelky po kusech, ale běžně je dostupný jen Koh-I-Noor. Nakonec jsem koupila 12-ti kusovou sadu Faber-Castell Polychromos v nějaké výhodné akci a ty teď postupně dokupuji. Stejně tak jsem si koupila Derwent Coloursoft SkinTones a myslím, že je do budoucna také rozšířím. Mám Prislacolor 24 kusů, které bohužel rozšířit dál nemůžu, protože kusovky se v Čechách sehnat nedají (zatím?), Lyra Rembrandt, Cretacolor, Caran d´Ache Luminance a Pablo a Derwent Artist mám zatím jen v kusovkách. Chybí mi možnost vyzkoušet si Brunyzeel Design nebo Talens VanGogh a řeším, jak velkou sadu si koupit, protože když je budu chtít rozšířit, tak kusově mám smůlu a přitom by to bylo tak jednoduché, takže mě zajímá, proč se neprodávají rozšiřující sady? To by vyřešilo problém i bez kusovek i problém se skladování.

A jaká je moje vize?

Vezměme si našeho lokálního výrobce Koh-I-Noor. Momentálně nabízí sady 12,24,36,48 a 72 kusů pastelek Polycolor, potom dvě 24 kusové tématické sady (Portrét a Krajina) a dvě monochromatické sady po 12 kusech (Hnědá a Šedá).
Řekněme si, že zajímavá začátečnická sada je nejspíš 24 kusů - není to že tak moc pastelek, ale už se člověk dostane i k nějaké růžové, fialové, modrozelené... Takže 24 bude základní sada, na kterou by navazovali celkem dvě rozšiřující sady.
Zakoupením základní sady a první rozšiřující sady získáte stejné pastelky jako ve 48. Dokoupením druhé rozšiřující sady se dostanete na sadu 72. Stejně tak druhou rozšiřující sadou by se dala rozšířit dvoupatrová krabička s 48 kusy.
24 kusové sady mají krabičku rozumných rozměrů, které se při kreslení dobře vejdou na stůl. Pět těchto krabiček určitě může být uskladněno na sobě (počítám základní 24 kusovou, dvě rozšiřující a tématické krajina a portrét). Trochu mi tam nesedí ty dvě 12 kusové monochromatické sady, ale třeba by se dala koupit i krabička zvlášť :)

Vůbec netuším, proč to doteď nikdo nedělá. Opravdu je to tak zcestný plán? Jsem jediná, kdo má Hamletovské dilema Koupit či nekoupit? A není to jen otázka prvního zkoušení, ale i financí. Lépe se utratí tři měsíce za sebou 350 než jednorázová tisícovka. Tedy alespoň u nás se ty tři stovky tak nějak rozpustí v rozpočtu, ale vyšší částka je vždycky znát.

Budu doufat, že to jednou někoho napadne...

Triocolor 3x jinak - rychlý pohled na Koh-I-Noor pastelky

Jedna rychlá recenze na troje pastelky od jedné firmy se stejným názvem. Málokoho napadne, že firma Koh-I-Noor pod názvem Trocolor nabízí dvoje různé pastelky. Školní i umělecké. Rozdíl je v tloušťce pastelek - tlusté jsou umělecké, tenké školní. K recenzi mě přivedlo zklamání autorky blogu coloringmartina.blogspot.com po zakoupení těch školních, zabalených v plechové krabičce.
Omluvte prosím kvalitu fotek focených za šera.

Před mnoha lety jsem si koupila sadu 6-ti kusů silných uměleckých Triocolor 3151 Natur - pastelky nejsou lakované, mají silný trojhranný tvar, silné jádro a krásně syté barvy. Pastelky jsem nosila několik let v penálu v batohu do práce, kdyby něco a před pár lety mi je zabavil syn a dlouhou dobu byly jeho oblíbené. Ve dvou letech se mu krásně držely a barvy byly dokonalé.
Loni jsem po kurzu kreslení koupila umělecké Triocolor 3152 barevně lakované, 12-ti kusovou sadu. Jsou to pastelky které používá na své obrázky Marie Brožová a lektorka kurzu je doporučila jako kvalitní. No a dokoupila jsem kusově bílou a okrovou v té Natur variantě, protože ty barevné nejsou číslované a kusově jsem je neviděla.
Oboje výše uvedené vypadají jako jeden produkt, jen s jiným povrchem. Oboje Koh-I-Noor uvádí jako umělecké, jen nemají uvedenou žádnou světlostálost, na rozdíl od Polycolor pastelek. Takže bych je zařadila do kategorie studentských - dobře se s nimi pracuje, ale výsledná kresba nemusí přečkat ve stejných barvách i pro budoucí generace, což u studentských pracích nevadí.
Letos jsem prvňákovy koupila tenké školní pastelky s názvem Triocolor 3132. Jsou to tenké trojúhelníkové pastelky u kterých jsem čekala stejné jádro jako u těch výše uvedených, když se jmenují stejně. Bohužel se nejedná o pastelky umělecké, ale školní, takže zdaleka nemají tak syté barvy a vím, že už je příště nekoupím. V penálu je nosil měsíc, pak jsme je vyměnili za Noris Club gumovací, protože je používal hlavně na psaní a na malování máme Maped Color Pep's.

Protože všechny troje pastelky jsou používané, byl problém najít tři stejné barvy. Nakonec jsem objevila jen hnědou a červenou (krátké pastelky odvážíme na chalupu do košíku).

Jako první jsem si nakreslila hnědý obdélník Natur, Lakované a Školní a zkusila jsem ho vystínovat - od nejsytější barvy po nejsvětlejší. Bohužel se mi nepodařilo dát dohromady stejné odstíny. Nejlepší mi přišla letitá Natur, ale nevím, jestli má opravdu lepší jádro, nebo jestli ho měla před těmi lety. Ihned v závěsu Lakovaná - obě krásně klouzaly po kancelářském papíru a barva postupně nabívala na intenzitě. U školní bylo znát, že má méně pigmentu, takže na sytější odstín se muselo opravdu zatlačit. Tužka neklouže zdaleka tak dobře.

První ušmudlaná natur, druhá lakovaná a třetí školní.

Jako druhé jsem se rozhodla zkusit míchání barev. U červené a hnědé člověk velkých zázraků nedosáhne. Každopádně tady už jsem měla pocit. že ty Natur (nahoře) jsou opravdu nejměkčí a ty školní (dole) asi "pracují jen pod tlakem", protože při stejném tlaku na tužku mi skoro nekreslily.

Nahoře Natur, školní úplně spodní - před mícháním.

Nakonec poslední experiment - pokus barvy smíchat. A protože se mi nechtělo zvedat od stolu, použila jsem bílou pastelku Polycolor. První dvě bez problému, ty školní jsem musela udělat silnější vrstvu, aby bylo vůbec co míchat. Opět přisuzuji nedostatku pigmentu v těch školních.

Pastelky po smíchání pigmentů pomocí bílé pastelky

Závěr:

Školní pastelky opravdu jen pro prvňáka do penálu, kdy je výhoda, že dětem vydrží celé dopoledne a ořezat je stačí až doma. Na kreslení do výtvarky neee, nechceme to přeci dětem otrávit.

Ty silné jsou určitě pěkná sada pro začátečníka, barvy jsou syté, hezky se mísí, pro "vybarvovačky omalovánek" je 24 odstínů asi dost omezujících, hlavně proto, že ty v 12-ti kusové barevně lakované sadě odpovídají odstínům u 12-ti kusové sadě pastelek Progresso a skoro bych řekla, že budou stejné i jako Polycolor, jen to nemám s čím porovnat. Já je vytáhnu kdykoliv kreslíme s klukama a já chci být hodná maminka a půjčit jim ty svoje pastelky. Hihi.