V barvách EU - test pastelek Procolour

Asi poprvé mám nějakou novinku takhle rychle. Ale když má člověk obchod přes silnici, tak co by se člověk nešel zeptat. Velký humbuk kolem pastelek Derwent Procolour a ve výsledku to až taková bomba není. Myslím, že by jim dost pomohlo, kdyby to nebyl takový humbuk. Naštěstí mi všechny ty povídačky přišly natolik nereálné, že jsem od pastelek žádný zázrak nečekala a rozhodla se jen pro kusovky. Chtěla jsem barvy, které nejsou ve 24 kusové sady, ale bohužel ještě není žádný vzorník (ani na webu, ani fyzicky u dovozce), nějaká čísla jsem odhadli... ale tím, že jsem přišla vážně brzy a zásilka ještě není vybalená, vypadalo to s kusovými pastelkami na dlouho, rozhodla jsem se, že zkusím jen dvě z 12-ti kusové sady, které jsem si mohla vybrat z čerstvě vybalených - sáhla jsem po modré a žluté (které společně snad dají zelenou), teď večer jsem prohledala svoje zásoby sad a hlavně kusovek a vybrala modro-žluté k porovnání. Z testu mi vypadla Cretacolor Karmina u které barvy EU prostě nemám, Artist a Coloursoft od Derwentu také v těchto barvách nevlastním, takže jsem opravdu porovnala jen s konkurencí. Pastelky školního typu jsem z testu vyloučila.

Zkusila jsem si udělat jednobarevný čtverec s gradací cca od 1 do 5-ti vrstev pastelky. Poté jeden obdélník na prolnutí pastelek. Na pastelky jsem se snažila tlačit podobně, aby výsledek odpovídal.

Protože preferuji měkké pastelky a tvrdé většinou ani nekoupím, tak nejtvrdší mám Derwent Studio a hned v závěsu by asi byly ty Procolour spolu s Polycolorkami od KIN. Následně asi Lyra Rembrandr a poté Polychromosky. Procolour jsou opravdu střední tvrdosti, že i milovník měkkých pastelek si řekne, že to docela jde. Opravdu špička drží a při srovnání třeba s Prismacolor, kde špička mizí před očima, asi nebudou tak ubývat, ale zas s nimi nejde úplně to, co s měkkou pastelkou a je třeba následné mísení pomocí blenderu (já si připravila Caran d'Ache Full Blender).

Nejprve jsem zkusila pastelky vygumovat a to gumou v tužce od Koh-I-Nooru. Myslím, že výsledky jsou srovnatelné. Pak jsem se pustila do rozmazání blenderu. U hodně měkkých pastelek se bervy prolínají už při kreslení, u tvrdších je třeba vzít větší kalibr a to blender.

Protože mi opravdu tvrdostí připomínají Polycolorky, udělala jsem ještě srovnání jen těch dvou. Nejprve jsem na papír vodorovně udělala jednu, dvě a tři vrstvy žluté, poté jsem z dola nahoru dělala tři, dvě a jednu vrstvu modré a zkusila je na polovině smíchat blenderem a Derwent byly výraznější. Zkusila jsem ještě zdvojnásobit vrstvy a Koh-I-Noor srovnal.

Přemýšlela jsem, jestli je v Polycolorkách méně pigmentu, nebo byl rozdíl díky jiným odstínům a nakonec jsem udělala ještě jednoduchý test, kolik vrstev dáš... a tam bych řekla, že vede Derwent. Poslední dvě vrstvení u Polycolorek už mi přišlo, že se barva jen stírá a nikoliv intenzivní. Na fotce je také vidět, že špička obou pastelek mizí dost podobně.

Koupit nebo nekoupit? Pro mě celkem jednoduchá odpověď. Zatím bez nich vydržím, ale v kategorii "až nebudu vědět co s penězma" přeskočili Coloursoft, které mám jen černou, bílou a skin tones a k dokoupení dalších se nějak nemohu dokopat, protože podobné pastelky už prostě mám. Asi bych je zařadila před pastelky Prismacolor Premier, které mizí úplně neuvěřitelně a hlavně před Bruynzeel Sakura Design Colour, ze kterých jsem taková rozpačitá, ale určitě nepředjíždějí Polychromos od Faber Castell, nebo Caran d'Ache (ani Pablo ani Luminance), ale vzhledem k cenovému rozdílu je pochopitelné, že kvalita je trochu jinde. Takže za mě je kolem pastelek příliš velké haló, díky čemuž by jeden mohl být zklamaný, že za méně než poloviční cenu nemá doma pastelky na úrovni Pablo, ale pokud vezmu poměr cena/výkon, tak nejsou špatné, radost udělají.... jen pro mne je zatím zbytečné kupovat další sadu.

12doRoka: Domečky (II/1/12 - leden 2017)

Na kurzu kreslení jsem viděla obrázky různých uliček a domečků kreslené jen třemi pastelkami - červenou, modrou a žlutou - jejich míchání a strašně sem si to chtěla vyzkoušet. Jenže nemám žádnou předlohu, tiskárnu jen na čb tisk a podle počítače se mi nekreslí dobře. Takže jsem si domeček vymyslela vlastní, přidala navíc ještě bílou, protože ty moje pastelky jsou dost tmavé a navíc jsem je vytáhla do černého notýsku, ze kterého jsem teď poslední dobou nadšená. Moc jsem si s mícháním hlavu nelámala a jen zkoušela, jak Caran d'Ache Luminance jezdí po černém papíru....

A abych prokázala, že mě ten černý papír vážně baví....

Československé Polycolorky

Asi před rokem jsem na jednom polském blogu objevila staré československé polycolorky na jehož základě jsem si koupila první, a později i druhou, 12-ti kusovou sadu Polycolorek Toison d'Or řady 3800 (jednu v plechu, druhou v papíru). Následovali nějaké nové kusovky, pak sada portrét a nakonec mám celkem solidní sbírku.

Koncem roku 2016 jsme objevila Koh-I-Noor retroedici pastelek Polycolor obdivovala jsem to krabičkové balení. Jenže cena vyšší než v plechu rozhodla, že do sady nepůjdu a dokoupila jsem nějaké kusovky. Minulý týden jsem v internetovém bazaru objevila právě ty staré krabičkové Polycolorky, den jsem přemýšlela a nakonec jsem je koupila. A dnes dorazily.

Nakonec to nejsou Toison d'Or, ale opravdu jen Koh-I-Noor, nejedná se o řadu 3800 ale 1600... přesto se chovají podobně a to balení je prostě úžasné.

A já mám třetí druh Polycolorek, oboje staré jsou kulaté (ta Polka měla šestihranné) a nové šestihranné se zlatým koncem.

Bohužel v krabici dvě pastelky chyběly a byl nahrazeny nějakou školní pastelkou, takže nemám černou (tu jsem dodala z 12-ti kusové sady) a jednu červenou, bez které to myslím zvládnu.

Pastelky dorazily v nálezovém stavu, takže neořezané a na některých byl vidět ten šedý povlak, který může vznikat na starších obrázcích.

Pastelky jsem poctivě ořezala a i po přepravě Českou poštou se mi při ořezávání zlomili celkem tři z těch 58 a na podruhé mají krásnou špičku.

A ačkoliv je to několik desítek let starý kousek, dřevu pastelek to nijak neuškodilo a ořezávaly se opravdu krásně - i ty hoblinky jsou úplně úžasně dlouhé, nelámavé.

Jsem nadšená a doufám, že nově vyráběné pastelky budou mít také takovou životnost, jako tyto.

Patelky od Koh-I-Noor: MonaLisa vs Polycolor

Vracím se k pastelkám Mona Lisa, protože už je Ježíšek nadělil a děti používají, takže k nim mám (ne)omezený přístup.

Pastelky Mona Lisa patří do školní řadu, ale jsou doporučené pro výtvarnou výchovu. Vyrábí se ve dvou variantách, klasické a akvarelové a prodávají se v plechové krabičce po 12 nebo 24 kusech. Já koupila 24 kusovou neakvarelovou sadu, která stála v prodejně koh-i-noor necelou stovku. Jsou balené v pěkné kovové podobně jako Polycolor, které jsou vedené jako umělecké a sada 24 kusů stojí necelých 300 korun, případně se cca za 10-13 korun dají koupit po kusech.

 

Oboje pastelky jsou šestihranné, stejná šířka jádra, jen jádro Polycolorek je jasnější, Mona Lisa má tuhu takovou matnější. Polycolor jsou barevné se zlatým koncem, Mona Lisa jsou celobarevné.

Polycolor mají mimo názvu pastelek a firmy ještě vyražený číselný kód pastelek a odstínu, z druhé strany čárový kód a nějaká další čísla. Mona Lisa mají z jedné strany název firmy, pastelek a název odstínu v němčině, ze druhé čárový kód, nějaké další čísla a na konci číselný kód barvy, který odpovídá Polycolor barvám.

Od pohledu to vypadá, že dřevo pastelek je stejné (Mondeluz v plechu se zlatým koncem a Mondeluz celobarevné z papírové krabice jsou viditelně z jiného dřeva, takže předpokládám, že bych rozdíl poznala). Takže Mona Lisa ve srovnání s polycolorkami vlastně nevypadají až tak zle.

Vlevo Polycolor, vpravo Mona Lisa

Pastelky Mona Lisa jsem zkusila hned, jak sem je donesla z obchodu, takže jsem věděla, že to nebyla tak špatná koupě, jako tenké školní Triocolor a byla jsem zvědavá, jak reálně dopadnou při porovnání s Polycolorkami. Podle všeho barevnice ve 24 kusových sadách je totožná, já mám Polycolorky v tématických sadách (krajina a portrét) a zbytek dokupuji po kusech. Projela jsem tady svou sbírku a vybrala čísla barev, které jsou v Mona Lisach a udělala společný vzorník na obyčejný kancelářský papír. pastelky Mona Lisa kreslí opravdu hezky, dá se s nimi hezky stínovat, jsou vzájemně mísit, jsou celkem měkké... prostě hodně blízké těm Polycolorkám, ale nejdou s nimi tak intenzivní odstíny, prostě o kousek horší, což je vidět hlavně u tmavých barev. Ale rozdíl není tak výrazný, aby mi přišly jako špatné pastelky. Právě naopak - pro děti, které baví kreslit je to ideální investice a klidně i pro kreslíře začátečníka, protože investice je výrazně menší, než umělecké Polycolor a kvalita určitě větší, než běžné školní pastelky. Navíc se mi líbí ta možnost, že když už tedy ta barva dojde, tak se stejný odstín dokoupí v kusovkách Polycolor.

K barevnici jsem udělala ještě rychlomotýla, který není ani symetrický, nakreslila osu a každou půlku vybarvila jinou sadou pastelek... a rozdíl mi přijde nepostřehnutelný, zejména pokud nechci navrstvit do maximální intenzity.

Druhý pokus byl rychlý portrét z profilu do Lapače nápadů od Lucie Ernestové s takovým zažloutlým strukturovaným papírem ala Náčrtníky a musím říct, že tyto pastelky (ale i jiné pastelky na olejové bázi) jsou na to trochu tvrdé a mnohem lépe se na něm pracuje s pastelkami na bázi vosku (Prismacolor), nebo tužkou. Navíc jsem pracovala na miniatuře, abych to v těch deset večer stihla. Takže detaily se mi moc nezdařily (nechtěla jsem dětem ty pastelky ořezávat, to nechám na nich). Použila jsem i blender od Derwentu a funguje.

Nakonec jsme vytáhla antistresové omalovánky a vybarvila kousek v nich.

Závěr

Za tu cenu jsou to hezky balené pastelky v rozumném rozsahu a kvalitě. Jsem z nich opravdu příjemně překvapená a myslím, že příští rok ještě Ježíšek donese tu sadu akvarelovou.

Nový rok

První obrázek letošního roku :)

Úsměv Mony Lisy

Naše děti toužili po velkých pastelkách, ale když prvorozený obdivně hleděl na 12-ti kusovou sadu WaxAquarel balených v plechu, došlo mi, že klukům ani tak nejde o počet, jako o balení a šla jsem na průzkum do prodejny Koh-I-Noor a objevila Monu Lisu.

Obrázek od firmy Koh-I-Noor

Školní pastelky Mona Lisa byly balené po 24 kusech v krásné plechové krabičce a to ve dvou variantách - normální a akvarelové. Oboje v ceně pod stovku. Nakonec jsem se rozhodla, že koupím oběma stejné a pokud je opravdu budou používat, může jim Ježíšek příští rok donést akvarelky. Letos se budou muset spokojit s obyčejnou pastelkou.

Udělala jsem jen rychlý test, než sem je zabalila do papíru a putovaly na čekanou na Ježíška. Takže mám ozkoušené odstíny a jeden malý obrázek.

Porovnávala jsem pastelky s uměleckou řadou Polycolor a dřevo vypadá stejně, tuha stejně silná, jen matnější, takže asi budou mít méně pigmentu. Na každé pastelce je mimo názvu firmy a pastelek také německý název barvy, takže žlutá je prostě jen gelb. Z druhé strany je vytištěný čárový kód a číselný kód odstínu, který odpovídá číslům na Polycolor, takže jsem našla stejnou hnědou a červenou a mohla porovnat. Polycolor mají opravdu více pigmentu, ale Mona Lisa není až tak špatná a na monochromatické stínování je určitě použitelná. Trochu jsem se bála, že budu zklamaná jako s tenkou školní pastelkou Triocolor, ale nakonec jsem příjemně překvapená a uvidím, co ty naše děti na Ježíškův dárek řeknou.

Větší reference po Vánocích, až je budu moc viditelně okreslit a případně ořezat :)

Profil podle fotky

Jak se vyhnout tomu, abych neměla každé oko jiné - profil :)

Hledala jsem na pinteres.com co bych mohla použít a zaujala mě černobílá fotka Matta Bomera, tak sem jí udělala v barvě :)

Kresleno v náčtrníku Bobo, pastelky Prismacolor Premiere 24 kusů (použito asi 12 barev).

Roky 1993-2001

V rámci předvánočního úklidu jsem našla obrázky ze střední a chvíli po střední. Časově není jasné, jak jsou za sebou.

Dokonalé balení pastelek aneb Proč to nikoho nenapadlo?

Když jsem si asi před dvěma lety chtěla koupit svoje první dospělácké pastelky, pátrala jsem nejen jakou značku koupit, ale i jakou velikost sady pastelek. Na kurzu jsem viděla krásné obrázky nakreslené jen žlutou, červenou a modrou, ale nějaký důvod k prodeji 120 kusových sad asi je, ne?

Nakonec jsem začala zvolna a koupila si 12-ti kusovou sadu silných Triocolor a 3 kusovky Polycolor. Pak na aukru koupila nějaké staré, ještě kulaté, Polycolorky a pátrala dál. No, nakonec se mi to ošklivě zvrtlo, že.

Snažila jsem se opatřit nějaké pastelky po kusech, ale běžně je dostupný jen Koh-I-Noor. Nakonec jsem koupila 12-ti kusovou sadu Faber-Castell Polychromos v nějaké výhodné akci a ty teď postupně dokupuji. Stejně tak jsem si koupila Derwent Coloursoft SkinTones a myslím, že je do budoucna také rozšířím. Mám Prislacolor 24 kusů, které bohužel rozšířit dál nemůžu, protože kusovky se v Čechách sehnat nedají (zatím?), Lyra Rembrandt, Cretacolor, Caran d´Ache Luminance a Pablo a Derwent Artist mám zatím jen v kusovkách. Chybí mi možnost vyzkoušet si Brunyzeel Design nebo Talens VanGogh a řeším, jak velkou sadu si koupit, protože když je budu chtít rozšířit, tak kusově mám smůlu a přitom by to bylo tak jednoduché, takže mě zajímá, proč se neprodávají rozšiřující sady? To by vyřešilo problém i bez kusovek i problém se skladování.

A jaká je moje vize?

Vezměme si našeho lokálního výrobce Koh-I-Noor. Momentálně nabízí sady 12,24,36,48 a 72 kusů pastelek Polycolor, potom dvě 24 kusové tématické sady (Portrét a Krajina) a dvě monochromatické sady po 12 kusech (Hnědá a Šedá).
Řekněme si, že zajímavá začátečnická sada je nejspíš 24 kusů - není to že tak moc pastelek, ale už se člověk dostane i k nějaké růžové, fialové, modrozelené... Takže 24 bude základní sada, na kterou by navazovali celkem dvě rozšiřující sady.
Zakoupením základní sady a první rozšiřující sady získáte stejné pastelky jako ve 48. Dokoupením druhé rozšiřující sady se dostanete na sadu 72. Stejně tak druhou rozšiřující sadou by se dala rozšířit dvoupatrová krabička s 48 kusy.
24 kusové sady mají krabičku rozumných rozměrů, které se při kreslení dobře vejdou na stůl. Pět těchto krabiček určitě může být uskladněno na sobě (počítám základní 24 kusovou, dvě rozšiřující a tématické krajina a portrét). Trochu mi tam nesedí ty dvě 12 kusové monochromatické sady, ale třeba by se dala koupit i krabička zvlášť :)

Vůbec netuším, proč to doteď nikdo nedělá. Opravdu je to tak zcestný plán? Jsem jediná, kdo má Hamletovské dilema Koupit či nekoupit? A není to jen otázka prvního zkoušení, ale i financí. Lépe se utratí tři měsíce za sebou 350 než jednorázová tisícovka. Tedy alespoň u nás se ty tři stovky tak nějak rozpustí v rozpočtu, ale vyšší částka je vždycky znát.

Budu doufat, že to jednou někoho napadne...

EDC 2016 aneb copak nosím v batohu

EDC je zkratka z Everyday carry, tedy co nosíme každý den. Když pominu peněženku, klíče, mobil, nůž a podobně, mám v batohu i něco málo na kreslení, tak jsem rozhodla to zdokumentovat a zajímalo by mě i kreslící EDC ostatních.

Moc příležitostí ke kreslení mimo domov nemám. Jak se mi podařilo zjistit, ve vlaku se kreslit nedá, hrozně to hází. Na nádraží nikdy nejsem tak dlouho, abych něco zvládla a teď v zimě ani nechci přemýšlet nad sundáním rukavic, natož sezení na lavičce. V obchodě se snažím nakoupit a vpadnout, stejně jako při vyzvedávání dětí ve škole a školce. Jediné místo, kde si v klidu můžu kreslit by mohlo být v práci, ale tam toho klidu moc není. I když je to jedno z mála míst, kde tužky a pastelky používám. Většinou totiž když vymýšlím nějaké řešení a nemůžu se hnout z místa, tak si čmárám na rohy papíru. Nikdy to není obraz ani obrázek, ale třeba ruka, oko, křídlo, lístek, šaty, kytička a to buď tužkou, nebo jednou barvou pastelky. Prostě místo hledění do zdi uvolňuji ruku. Stejně tak pastelky používám na zvýraznění informací v textech, protože i když pracuji u počítače, mám ráda ručně psané poznámky na papíru.

Co tedy vozím?

Letos mám denní diář velikosti A5 a protože důležité úkoly si doma sdílíme pomocí google kalendáře, papírový diář používám jen jako kreslící a poznámkový blok, ve kterém mám zápisky z třídních schůzek, seznam věcí na chalupu, plánované aktivity pro děti na dětský den, plány na šití a případné rozměry k návrhům... no a pak různé zkoušky pastelek, rychlé obrázky a tak. Letos v něm byl opravdu příjemný hladký papír, lehce zažloutlý, takže z toho týdenního s bílím papírem na příští rok jsem trochu zklamaná. V diáři mám vložené svoje vlastnoručně vyrobené vzorníky barev, sem tam nějaký obrázek můj, nebo některého z dětí, účtenky, informace ze školy, zprávy od lékaře a sem tam přeložený kancelářský papír na nějaké další poznámky.
Další věc, do které kreslím je nějaký blok nebo zápisník velikosti A5 - první jsem vozila klasický kroužkový blok, do kterého jsem nejen psala, ale i kreslila. Pak jsem si koupila kroužkový Lapač nápadů od Lucie Ernestové, ale každodenní nošení je na něm vidět, takže jsem ho zase vyndala a momentálně mám takovou tu knihu s pevnými deskami a obyčejným bílým papírem. Ale stále slintám nad Moleskine a Paperblanks. Zatím jsem si odůvodnila, že mi obyčejný papír a obyčejný sešit stačí.

A teď se dostáváme k psacím potřebám. napíšu opravdu všechny, i když některé nepoužívám na kreslení, a některé jsou tam vhozené jen proto, že si nejsem jistá kam je doma mám dát.
Na psaní tu mám plnicí pero Watermann. Tedy, zatím ho mám s bombičkou, ale už mám i konvertor, takže z něj příští plnění udělám klasické plnící pero a budu moc lépe měnit inkoust než s bombičkami. Proč pero a ne propisku - mám pocit, že na delší psaní je pero, které lehce klouže na papíru to nejlepší co může být a ruka z něj nebolí. Když není pero, tak obyč. tužka, ale ta se musí řezat a propiska je až na konci mého seznamu oblíbenosti. A přesto jednu mám. Jednu mini Fisher Space Pen s černou náplní. Je to kouzelná propiska, která píše i na mokrý nebo mastný papír, vzhůru nohama, nebo na papír píchnutý na nástěnce, kde pero zklamalo na plné čáře. Původně byla pro astronauty, a na pilotovaných letech se prý používá dodnes. Před mnoha lety mi ji můj drahý objednal přímo z USA  i s mým zlatým jménem na víčku, teď už je i eshop který je prodává přímo v ČR.

Budu pokračovat přes pastelky. Strašně jsem toužila po setu Koh-I-Noor Polycolor 3896 Art Set. Jsou to barevné tuhy, silná verzatilka a nějaké příslušenství. Ale ta cena byla děsivá. Pak jsem si začala zjišťovat, když už investuji do takové sady, jestli vůbec koupím někde náhradní tuhy a to se ukázalo jako mnohem větší problém, než cena. V prodejně mi prodavačka řekla, že oni je nemají možnost objednat, ale když napíšu do přímo do KIN, tak tam snad objednat jdou. Takže jsem nejprve napsala do Kohinoru a vůbec nikdo mi neodpověděl. Pak jsem se vrhla na detailní průzkum internetových obchodů a na velkoobchodplus.cz jsem objevila nabídku tuh a nakoupila je samostatně, stejně tak jako ty verzatilky. Objednávala jsem na dvakrát, protože ne všechno bylo skladem a nakonec mi chybí jeden fialový odstín, ale tak nějak bez něj zvládnu žít. Doma mám krabici barevných tuh a od každé jednu jsem si dala do plechové krabičky od doutníků a vozím je spolu s jednou verzatilkou v batohu. Jsou už chudinky celé dolámané, protože párkrát jsem si je vzala jen tak do ruky a kreslila bez verzatilky, některé nepřežili ořezávání (používám klasické ořezávátko a tuhu buď hodně vystrčí, nebo držím v ruce a prostě se občas zlomí). K pastelkám vozím bezbarvou míchací tužku Polycolor 3800/0  známou též jako blender. Doufám, že ji jednou začnou prodávat také jen jako tuhy do verzatilky.

Mimo pastelek vozím Koh-I-Noor Gioconda White Coal 8812/2, ale vlastně ho nepoužívám. Zkoušela jsem ho používat na bílé odlesky v očích, ale přes pastelku už to moc nekreslí. Vozívala jsem i Gioconda Negro černou tužku, ale všechno mi v penále ušpinila a používám jí minimálně jen na závěrečné zvýraznění tužkou kreslených obrázků, tak jí s sebou vážně nepotřebuji.
A pokračujeme tužkami - mám dvě mikrotužky 0,5mm neznámé značky s tuhou HB. Používám je jak na kreslení, tak na poznámky. Proč dvě? Vozila jsem jednu, při náhodném nákupu jsem objevila jednu která se mi líbila a stála úžasných 20 korun (celokovová, no nekup to) a od té doby jsou v batohu obě. No, když náhodou jedna zůstane v práci, svět se nezboří.
Dál vozím 4 verzatilky na tuhy velikosti 2 mm a to v tvrdosti HB, B, 4B a 8B a vždycky si říkám, jestli bych neměla mít i H nebo 2H ale nikdy ho nepřidám, i když verzatilku navíc mám a tuhy taky.
No, mám vlastně ještě takovou tu malinkou zápisníkovou verzatilku 5608 s tuhou HB, ale tu používám právě spíš na psaní. Byla pekelně drahá, ale jsem zamilovaná do její velkosti (nebo maličkosti) - vejde se do každé kabelky.

V batohu mám ještě tři různé gumy, všechny od Koh-I-Noor - malou se slonem, asi třetinu té modré tvárlivé z krabičky a gumu v tužce a jednu papírovou těrku, kdyby něco. Přestala jsem nosit ořezávátko, protože jedno v práci mám a když je nejhůř, mám nůž. A z ořezávátka vždycky padá nějaké smetí a znečišťuje pouzdro, pokud není celozavírace.

A teď už se dostávám k věcem, které jen netuším kam doma mám. První jsou Derwent Graphit Line painter 0,5 barvy #19 Snow a #18 Magic - tedy černá a bílá. Černou občas používám, protože jsem přestala vozit linery (Derwent mě prostě oslnil), ale hlavní důvod, proč jsou v kapse batohu je, protože se mají ukládat horizontálně a já mám na fixy a linery kelímek, takže by byly na stojáka. A takhle vždycky vím, kde je mám. Druhou naprosto nepotřebou věcí jsou fixy Sharpie Permanent Marker Metalic Gold, Silver a Bronze. Ty mají být zas na stojáka špičkou dolů, ale to už bych je v kelímku nenašla, takže jsou také naležato v batohu. A používám je minimálně. Koupila jsem si je jen proto, že jsem je objevila za dobrou cenu a moc jsem chtěla lepší fixy vyzkoušet, protože mám jen zkušenosti ze školy, a to byla vždycky tragédie. Z odstínů jsem nadšená, jen mě trochu zklamalo, že když jsem si pokreslila předek diáře, tak se mi to celé rozmázlo, takže tak permanentní asi nejsou.
Našla jsem ještě krabičku zbytků tvrdých a olejových pastelů od Koh-I-Noor, ale tu jsem jen zapomněla vyndat, když jsem šly na chaloupku vyrábět obrázky se šablonkami. Takže je zase ukládám.

A to je asi všechno. Kapesníky, vlhčené kapesníky a lahvička desinfekčního gelu, kterou mám v batohu a je možné použít na otření rukou se mi do kreslících potřeb nepočítá. Jsou to věci, které vozím i když nekreslím.
Pokud jedu někam na delší dobu, tak si občas některé další věci přidám, jako třeba jiné pastelky, skicák nebo náčrtník, ale tohle v batohu více méně zůstává už celý rok a vážně by mě zajímalo, co vozí ostatní.