Stětlostálost Koh-I-Noor Polycolor

Přes prázdniny jsem provedla jednoduchý test světlostálosti pastelek. Vytvořila jsem si vzorník barev, v polovině jsem ho rozstřihla a první polovinu jsem zastrčila do temného šanonu, druhou polovinu jsem připnula magnetem na parapet okna na jižním balkonu.
Dnes jsem vzorník opět slepila společně a tedy je výsledek:

V barvách EU - test pastelek Procolour

Asi poprvé mám nějakou novinku takhle rychle. Ale když má člověk obchod přes silnici, tak co by se člověk nešel zeptat. Velký humbuk kolem pastelek Derwent Procolour a ve výsledku to až taková bomba není. Myslím, že by jim dost pomohlo, kdyby to nebyl takový humbuk. Naštěstí mi všechny ty povídačky přišly natolik nereálné, že jsem od pastelek žádný zázrak nečekala a rozhodla se jen pro kusovky. Chtěla jsem barvy, které nejsou ve 24 kusové sady, ale bohužel ještě není žádný vzorník (ani na webu, ani fyzicky u dovozce), nějaká čísla jsem odhadli... ale tím, že jsem přišla vážně brzy a zásilka ještě není vybalená, vypadalo to s kusovými pastelkami na dlouho, rozhodla jsem se, že zkusím jen dvě z 12-ti kusové sady, které jsem si mohla vybrat z čerstvě vybalených - sáhla jsem po modré a žluté (které společně snad dají zelenou), teď večer jsem prohledala svoje zásoby sad a hlavně kusovek a vybrala modro-žluté k porovnání. Z testu mi vypadla Cretacolor Karmina u které barvy EU prostě nemám, Artist a Coloursoft od Derwentu také v těchto barvách nevlastním, takže jsem opravdu porovnala jen s konkurencí. Pastelky školního typu jsem z testu vyloučila.

Zkusila jsem si udělat jednobarevný čtverec s gradací cca od 1 do 5-ti vrstev pastelky. Poté jeden obdélník na prolnutí pastelek. Na pastelky jsem se snažila tlačit podobně, aby výsledek odpovídal.

Protože preferuji měkké pastelky a tvrdé většinou ani nekoupím, tak nejtvrdší mám Derwent Studio a hned v závěsu by asi byly ty Procolour spolu s Polycolorkami od KIN. Následně asi Lyra Rembrandr a poté Polychromosky. Procolour jsou opravdu střední tvrdosti, že i milovník měkkých pastelek si řekne, že to docela jde. Opravdu špička drží a při srovnání třeba s Prismacolor, kde špička mizí před očima, asi nebudou tak ubývat, ale zas s nimi nejde úplně to, co s měkkou pastelkou a je třeba následné mísení pomocí blenderu (já si připravila Caran d'Ache Full Blender).

Nejprve jsem zkusila pastelky vygumovat a to gumou v tužce od Koh-I-Nooru. Myslím, že výsledky jsou srovnatelné. Pak jsem se pustila do rozmazání blenderu. U hodně měkkých pastelek se bervy prolínají už při kreslení, u tvrdších je třeba vzít větší kalibr a to blender.

Protože mi opravdu tvrdostí připomínají Polycolorky, udělala jsem ještě srovnání jen těch dvou. Nejprve jsem na papír vodorovně udělala jednu, dvě a tři vrstvy žluté, poté jsem z dola nahoru dělala tři, dvě a jednu vrstvu modré a zkusila je na polovině smíchat blenderem a Derwent byly výraznější. Zkusila jsem ještě zdvojnásobit vrstvy a Koh-I-Noor srovnal.

Přemýšlela jsem, jestli je v Polycolorkách méně pigmentu, nebo byl rozdíl díky jiným odstínům a nakonec jsem udělala ještě jednoduchý test, kolik vrstev dáš... a tam bych řekla, že vede Derwent. Poslední dvě vrstvení u Polycolorek už mi přišlo, že se barva jen stírá a nikoliv intenzivní. Na fotce je také vidět, že špička obou pastelek mizí dost podobně.

Koupit nebo nekoupit? Pro mě celkem jednoduchá odpověď. Zatím bez nich vydržím, ale v kategorii "až nebudu vědět co s penězma" přeskočili Coloursoft, které mám jen černou, bílou a skin tones a k dokoupení dalších se nějak nemohu dokopat, protože podobné pastelky už prostě mám. Asi bych je zařadila před pastelky Prismacolor Premier, které mizí úplně neuvěřitelně a hlavně před Bruynzeel Sakura Design Colour, ze kterých jsem taková rozpačitá, ale určitě nepředjíždějí Polychromos od Faber Castell, nebo Caran d'Ache (ani Pablo ani Luminance), ale vzhledem k cenovému rozdílu je pochopitelné, že kvalita je trochu jinde. Takže za mě je kolem pastelek příliš velké haló, díky čemuž by jeden mohl být zklamaný, že za méně než poloviční cenu nemá doma pastelky na úrovni Pablo, ale pokud vezmu poměr cena/výkon, tak nejsou špatné, radost udělají.... jen pro mne je zatím zbytečné kupovat další sadu.

Pastelky z Číny

Dlouho jsme pokukovala pa různých čínských pastelkách, ale pořád jsem odolávala. Koupit si 72 kusovou sadu a pak zjistit, že za to nestojí, se mi prostě nechtělo. Nedávno se objevila nabídka obchodu sbohemnudo na nákup 25 čínských pastelek za 250,- i s poštovným. Sada je směsí pastelek z jejich nabídky, takže: Bianyo, Hero, Marco Renoir, Marco Rafine a Akvarelové pastelky v plechové krabici. Tomu už jsem neodolala a jsem ráda. Od nákupu pastelek mě to vyléčilo.

První načmárání odstínů jsem provedla do letitého bloku s recyklovaným papírem, na které nepíše snad vůbec nic. Na druhý pokus jsem si vzala můj oblíbený Canson Imagine a ani tak jsem z nich na zadek nepadla. Vezmu to postupně:

Akvarelové pastelky - jsou v kategorii školních, ale od koh-i-nooru jsem koupila nějaké školní akvarelky a pracuje se s nimi mnohem líp. Jsou tvrdé, rozmývat jdou, ale stejně mi na papíře zůstala nerozmytá stopa, pokud jsme udělala třeba tři vrstvy pastelky.

Bianyo - tyhle pastelky jsou příjemným překvapením sady. Určitě jsou rovnatelné s nějakou lepší řadou školních pastelek, třeba ECO od Faber Castell nebo Crayola. Kreslí hezky, stínovat pomocí přidávání vrstev pastelek jde, mísit barvy mezi sebou jde, ale opět je tu ale. Pokud bych si měla vybrat mezi 72 kusů Bianyo a 60 kusovou sadou Faber Castell pro omalovánky, které vycházejí cenově podobně, jsme pro Faber Castell, protože jsou vyrobené v Německu, takže by měli splňovat nějaké atesty zdravotní nezávadnosti.

Hero - při srovnání se školními pastelkami od Koh-I-Noor je to propadák. Jsou tvrdé, mám pocit, že je v tuze kamení, jak drhnou o papír, takže raději 36 kusová sada pastelek s krtkem za 80 kaček, než 48 barev za 180,-

Marco Rafine - první čínské pastelky o kterých jsem se kdy dozvěděla a dlouho po nich toužila. Kdykoliv byla nějaká akce se slevou, přemýšlela jsem alespoň o 24 nebo 36 kusové sadě, ale jsem ráda, že jsem odolala. Pro mě bylo velkým zklamáním, že několik vrstev udělá voskový povrch, na který už další odstín pastelky nekreslí, takže míchání barev nebo barevné přechody bude trochu problém.

Marco Renoir - pastelky, o kterých jsem se dočetla, že jsou srovnatelné s Caran d´Ache Luminance. Nejsou. Ani zdaleka ne. Pastelky nejsou špatné. Vlastně nejlepší z těch 5-ti, což i odpovídá vyšší ceně. Určitě nejsou zklamáním, ale vzhledem k ceně bych doporučila raději Koh-I-Noor Polycolor, které vycházejí cenově líp a přijde mi, že se s nimi i líp pracuje. Na Imagine papíru mi trochu zůstávala bílá místa, což Polycolor zdaleka tolik nedělá.

Pokud tedy toužíte po dalších a dalších sadách pastelek, které chcete někdy použít, doporučuji Bianyo nebo Marco Renoir. Pro ty, kteří hledají kvalitní umělecké pastelky za rozumnou cenu musím doporučit Koh-I-Noor Polycolor :).

Černobílé kreslení

Kreslila jsem, jen sem nestíhala scanovat, fotit a psát. Každopádně v klubu kreslíme jsem se vrhla na černobílé kreslení. Vzala jsem černou čtvrtku, bílou pastelku a pohrála si s měsícem. Nakonec jsem pro efekt přidala Pebeo perleťové médium, ale vynikne to jen na živo.

Pouze ručně vyráběné dárky :)

Jsme pozvaní na večerní posezení s kamarády pár dní po kamarádky kulatinách. Prý to není oslava, jen setkání po delší době a dary přijímá prý maximálně ručně vyráběné. A protože jsem už druhý rok dělala domácí víno, dokreslila jsem pro něj etiketu , aby byl dar alespoň trochu reprezentativní :). Použila jsem obyčejný kancelářský papír a Prismacolor pastelky.

A samozřejmě jsem i vyrobila přáníčko, když už jsem v tom tvoření. Hledala jsem inspiraci na netu, takže se nejedná o můj originální nápad, ale jsem z toho maximálně nadšená. Na přáníčko jsem použila pastely v tužce, protože jsem vybrala hodně strukturovaný papír, se kterým si pastelky nerozumí.

Třetí dar bude dort, samozřejmě s hromadou svíček :). Ten jsem nevyrobila já, ale mám ho objednaný u ségry. Když už mám v rodině cukrářku, tak jí neváhám použít :)

Krátké nebo dlouhé?

Ačkoliv je mým oblíbeným ořezávátkem T'Gaal MultiSharpener, který umí 5 různých úhlů špiček - od krátké, přes extradlouhou (osobně využívám hlavně volbu 2, tzn. druhou nejkratší), objednala jsem si k narozeninám Koh-I-Noor stolní ořezávátko ve tvaru foťáku. Ono totiž ořezat dětem pastelky, když oba mají plný kelímek, dost často končí mozolem. Ořezávátko mám v předstihu a mám za sebou první kelímek pastelek a zatím je to super. Jen to řezátko dělá děsivě dlouhé špičky, hlavně oproti tomu, jaké si na pastelky dělám já. Děti jsou spokojené, ale já dumám, jestli ho mám začít používat i na ty svoje pastelky.

modrozelené - stolní ořezávátko, žlutá - t'gaal volba 2

Můj subjektivní dojem je, že díky kratší špičce šetřím pastelku, protože když se ztupí, stačí jednou nebo dvakrát otočit a špička je zpět. Ořezávání do dlouhé špičky na můj vkus bere moc dřeva a na další špičku bude zas delší spotřeba, nebo je to jen subjektivní?

Každopádně na pastelky zatím zůstávám na krátké špičce, ale na obyčejné tužky je určitě bezva. A na víkendové hrocení pastelek pro děti je ideální. Jen by mě zajímalo, jak to s tou špičkou vidí ostatní.

Rorschachův test - podruhé

Dokreslila jsem ten zadek. Přidám i původní obrázek jen s flekem. Použila jsem Waterman hnědý inkoust na kaňku a poté i na dokreslení. Po předchozí zkušenosti s namáčecím perem jsem použila starou pastelku Polycolor od československého Koh-I-Nooru :)

12doRoka: Domečky (II/1/12 - leden 2017)

Na kurzu kreslení jsem viděla obrázky různých uliček a domečků kreslené jen třemi pastelkami - červenou, modrou a žlutou - jejich míchání a strašně sem si to chtěla vyzkoušet. Jenže nemám žádnou předlohu, tiskárnu jen na čb tisk a podle počítače se mi nekreslí dobře. Takže jsem si domeček vymyslela vlastní, přidala navíc ještě bílou, protože ty moje pastelky jsou dost tmavé a navíc jsem je vytáhla do černého notýsku, ze kterého jsem teď poslední dobou nadšená. Moc jsem si s mícháním hlavu nelámala a jen zkoušela, jak Caran d'Ache Luminance jezdí po černém papíru....

A abych prokázala, že mě ten černý papír vážně baví....

Československé Polycolorky

Asi před rokem jsem na jednom polském blogu objevila staré československé polycolorky na jehož základě jsem si koupila první, a později i druhou, 12-ti kusovou sadu Polycolorek Toison d'Or řady 3800 (jednu v plechu, druhou v papíru). Následovali nějaké nové kusovky, pak sada portrét a nakonec mám celkem solidní sbírku.

Koncem roku 2016 jsme objevila Koh-I-Noor retroedici pastelek Polycolor obdivovala jsem to krabičkové balení. Jenže cena vyšší než v plechu rozhodla, že do sady nepůjdu a dokoupila jsem nějaké kusovky. Minulý týden jsem v internetovém bazaru objevila právě ty staré krabičkové Polycolorky, den jsem přemýšlela a nakonec jsem je koupila. A dnes dorazily.

Nakonec to nejsou Toison d'Or, ale opravdu jen Koh-I-Noor, nejedná se o řadu 3800 ale 1600... přesto se chovají podobně a to balení je prostě úžasné.

A já mám třetí druh Polycolorek, oboje staré jsou kulaté (ta Polka měla šestihranné) a nové šestihranné se zlatým koncem.

Bohužel v krabici dvě pastelky chyběly a byl nahrazeny nějakou školní pastelkou, takže nemám černou (tu jsem dodala z 12-ti kusové sady) a jednu červenou, bez které to myslím zvládnu.

Pastelky dorazily v nálezovém stavu, takže neořezané a na některých byl vidět ten šedý povlak, který může vznikat na starších obrázcích.

Pastelky jsem poctivě ořezala a i po přepravě Českou poštou se mi při ořezávání zlomili celkem tři z těch 58 a na podruhé mají krásnou špičku.

A ačkoliv je to několik desítek let starý kousek, dřevu pastelek to nijak neuškodilo a ořezávaly se opravdu krásně - i ty hoblinky jsou úplně úžasně dlouhé, nelámavé.

Jsem nadšená a doufám, že nově vyráběné pastelky budou mít také takovou životnost, jako tyto.

Černobílé kreslení

Abych se motivovala ke kreslení, přihlásila jsem se do klubu Kreslíme na fleru. Teď probíhalo hlasování na nová kreslící témata a vítězem bylo černobílé kreslení (pro které jsme mimochodem také hlasovala). Už při hlasování jsem byla rozhodnutá, že obrázek bude bílou pastelkou na černém papíru, takže jsem udělala první experimenty.... Teď přemýšlím, jestli nemám kreslit tuší/linerem na bílá papír... No, ještě to promyslím. Ale každopádně kreslení na černý papír  mě hrozně nadchlo. Když jsem viděla videa a obrázky, hrozně se mi to líbilo, jen sem se to bála zkusit, takže jsem ráda, že jsem se hecla k prvním experimentům.
Kreslím do černého A6 zápisníčku z aliexpressu, na první kresbičky jsem použila bílou pastelku Derwent Coloursoft. A na závěr jsem ještě udělala takový testík pastelek, které jsou použít - zlatá, stříbrná, bronz a bílá.

Perleťová...

Měla jsem takový nápad na kresleného anděla, nebo spíš andělu :). Jenže taková anděla by měla mít nějaká lepší křídla, než jen bílá a tak jsem zkusila zlatou WaxAquarell pastelku. Nebylo to špatné, ale nebylo to ono a anděl skončil někde v propadlišti dějin tříděného odpadu. Přemýšlela jsem o různých metalických pastelkách a perleťových fixách, až jsem u pebea objevila Perleťové médium pro inkousty. Podle popisu by mělo jít použít jak na smíchání s inkoustem, tak na přetření už namalované plochy. Přišlo mi to bezva a rozhodla jsem se ho vyzkoušet v kombinaci s pastelkou a když jsme si objednávala skicáky, v poznámce jsem zmínila, že bych ráda i toto médium, i když není v eshopu a ono to šlo. Při vyzvedávání jsem si jako bonus k nákupu odnesla ještě jeden Canson 250g studenstký papír, jako alternativu k těm skicákům, tak jsem na něj zvědavá.

Takže jsem si nakreslila druhý pokus andělky, chudinka má trochu špatný poměr velikosti hlavy a těla, nohy jako konve... ale experiment s perleťovým médiem a pastelkou na mě udělal dojem. Nejprve jsem si ji vybarvila a pak štětcem přidala médium na křídla, na vlasy, trochu na rty a obočí a pásek u šatů. Jen to bude chtít příště vzít akvarelový papír, protože se kapku zvlnil a křídla jsou vyšší než zbytek - použila jsem papír co byl v kreslící sadě z lídlu.

Celkově to splnilo moje představy. Ještě tak dokoupit inkousty a začít experimentovat s nimi, ale na to ještě zraju. Přeci jen to rozmývání akvarelek není moje silná stránka. Mám tréninkové vodovky, tak ještě vyčkám. Ale jednou k nim dojdu.

Hups...

Chtěla jsem vyfotit, jaké že pastelky doma mám a ono se mi to nevešlo do záběru, takže jsem musela udělat 4. Trošičku se překrývají, tak toho zas tak hodně není, ale zabralo to celý náš jídelní stůl.
A když jde od tuhého, většinou sahám po 24 kusových sadách.

Patelky od Koh-I-Noor: MonaLisa vs Polycolor

Vracím se k pastelkám Mona Lisa, protože už je Ježíšek nadělil a děti používají, takže k nim mám (ne)omezený přístup.

Pastelky Mona Lisa patří do školní řadu, ale jsou doporučené pro výtvarnou výchovu. Vyrábí se ve dvou variantách, klasické a akvarelové a prodávají se v plechové krabičce po 12 nebo 24 kusech. Já koupila 24 kusovou neakvarelovou sadu, která stála v prodejně koh-i-noor necelou stovku. Jsou balené v pěkné kovové podobně jako Polycolor, které jsou vedené jako umělecké a sada 24 kusů stojí necelých 300 korun, případně se cca za 10-13 korun dají koupit po kusech.

 

Oboje pastelky jsou šestihranné, stejná šířka jádra, jen jádro Polycolorek je jasnější, Mona Lisa má tuhu takovou matnější. Polycolor jsou barevné se zlatým koncem, Mona Lisa jsou celobarevné.

Polycolor mají mimo názvu pastelek a firmy ještě vyražený číselný kód pastelek a odstínu, z druhé strany čárový kód a nějaká další čísla. Mona Lisa mají z jedné strany název firmy, pastelek a název odstínu v němčině, ze druhé čárový kód, nějaké další čísla a na konci číselný kód barvy, který odpovídá Polycolor barvám.

Od pohledu to vypadá, že dřevo pastelek je stejné (Mondeluz v plechu se zlatým koncem a Mondeluz celobarevné z papírové krabice jsou viditelně z jiného dřeva, takže předpokládám, že bych rozdíl poznala). Takže Mona Lisa ve srovnání s polycolorkami vlastně nevypadají až tak zle.

Vlevo Polycolor, vpravo Mona Lisa

Pastelky Mona Lisa jsem zkusila hned, jak sem je donesla z obchodu, takže jsem věděla, že to nebyla tak špatná koupě, jako tenké školní Triocolor a byla jsem zvědavá, jak reálně dopadnou při porovnání s Polycolorkami. Podle všeho barevnice ve 24 kusových sadách je totožná, já mám Polycolorky v tématických sadách (krajina a portrét) a zbytek dokupuji po kusech. Projela jsem tady svou sbírku a vybrala čísla barev, které jsou v Mona Lisach a udělala společný vzorník na obyčejný kancelářský papír. pastelky Mona Lisa kreslí opravdu hezky, dá se s nimi hezky stínovat, jsou vzájemně mísit, jsou celkem měkké... prostě hodně blízké těm Polycolorkám, ale nejdou s nimi tak intenzivní odstíny, prostě o kousek horší, což je vidět hlavně u tmavých barev. Ale rozdíl není tak výrazný, aby mi přišly jako špatné pastelky. Právě naopak - pro děti, které baví kreslit je to ideální investice a klidně i pro kreslíře začátečníka, protože investice je výrazně menší, než umělecké Polycolor a kvalita určitě větší, než běžné školní pastelky. Navíc se mi líbí ta možnost, že když už tedy ta barva dojde, tak se stejný odstín dokoupí v kusovkách Polycolor.

K barevnici jsem udělala ještě rychlomotýla, který není ani symetrický, nakreslila osu a každou půlku vybarvila jinou sadou pastelek... a rozdíl mi přijde nepostřehnutelný, zejména pokud nechci navrstvit do maximální intenzity.

Druhý pokus byl rychlý portrét z profilu do Lapače nápadů od Lucie Ernestové s takovým zažloutlým strukturovaným papírem ala Náčrtníky a musím říct, že tyto pastelky (ale i jiné pastelky na olejové bázi) jsou na to trochu tvrdé a mnohem lépe se na něm pracuje s pastelkami na bázi vosku (Prismacolor), nebo tužkou. Navíc jsem pracovala na miniatuře, abych to v těch deset večer stihla. Takže detaily se mi moc nezdařily (nechtěla jsem dětem ty pastelky ořezávat, to nechám na nich). Použila jsem i blender od Derwentu a funguje.

Nakonec jsme vytáhla antistresové omalovánky a vybarvila kousek v nich.

Závěr

Za tu cenu jsou to hezky balené pastelky v rozumném rozsahu a kvalitě. Jsem z nich opravdu příjemně překvapená a myslím, že příští rok ještě Ježíšek donese tu sadu akvarelovou.

Nový rok

První obrázek letošního roku :)

Úsměv Mony Lisy

Naše děti toužili po velkých pastelkách, ale když prvorozený obdivně hleděl na 12-ti kusovou sadu WaxAquarel balených v plechu, došlo mi, že klukům ani tak nejde o počet, jako o balení a šla jsem na průzkum do prodejny Koh-I-Noor a objevila Monu Lisu.

Obrázek od firmy Koh-I-Noor

Školní pastelky Mona Lisa byly balené po 24 kusech v krásné plechové krabičce a to ve dvou variantách - normální a akvarelové. Oboje v ceně pod stovku. Nakonec jsem se rozhodla, že koupím oběma stejné a pokud je opravdu budou používat, může jim Ježíšek příští rok donést akvarelky. Letos se budou muset spokojit s obyčejnou pastelkou.

Udělala jsem jen rychlý test, než sem je zabalila do papíru a putovaly na čekanou na Ježíška. Takže mám ozkoušené odstíny a jeden malý obrázek.

Porovnávala jsem pastelky s uměleckou řadou Polycolor a dřevo vypadá stejně, tuha stejně silná, jen matnější, takže asi budou mít méně pigmentu. Na každé pastelce je mimo názvu firmy a pastelek také německý název barvy, takže žlutá je prostě jen gelb. Z druhé strany je vytištěný čárový kód a číselný kód odstínu, který odpovídá číslům na Polycolor, takže jsem našla stejnou hnědou a červenou a mohla porovnat. Polycolor mají opravdu více pigmentu, ale Mona Lisa není až tak špatná a na monochromatické stínování je určitě použitelná. Trochu jsem se bála, že budu zklamaná jako s tenkou školní pastelkou Triocolor, ale nakonec jsem příjemně překvapená a uvidím, co ty naše děti na Ježíškův dárek řeknou.

Větší reference po Vánocích, až je budu moc viditelně okreslit a případně ořezat :)

Profil podle fotky

Jak se vyhnout tomu, abych neměla každé oko jiné - profil :)

Hledala jsem na pinteres.com co bych mohla použít a zaujala mě černobílá fotka Matta Bomera, tak sem jí udělala v barvě :)

Kresleno v náčtrníku Bobo, pastelky Prismacolor Premiere 24 kusů (použito asi 12 barev).

Dokonalé balení pastelek aneb Proč to nikoho nenapadlo?

Když jsem si asi před dvěma lety chtěla koupit svoje první dospělácké pastelky, pátrala jsem nejen jakou značku koupit, ale i jakou velikost sady pastelek. Na kurzu jsem viděla krásné obrázky nakreslené jen žlutou, červenou a modrou, ale nějaký důvod k prodeji 120 kusových sad asi je, ne?

Nakonec jsem začala zvolna a koupila si 12-ti kusovou sadu silných Triocolor a 3 kusovky Polycolor. Pak na aukru koupila nějaké staré, ještě kulaté, Polycolorky a pátrala dál. No, nakonec se mi to ošklivě zvrtlo, že.

Snažila jsem se opatřit nějaké pastelky po kusech, ale běžně je dostupný jen Koh-I-Noor. Nakonec jsem koupila 12-ti kusovou sadu Faber-Castell Polychromos v nějaké výhodné akci a ty teď postupně dokupuji. Stejně tak jsem si koupila Derwent Coloursoft SkinTones a myslím, že je do budoucna také rozšířím. Mám Prislacolor 24 kusů, které bohužel rozšířit dál nemůžu, protože kusovky se v Čechách sehnat nedají (zatím?), Lyra Rembrandt, Cretacolor, Caran d´Ache Luminance a Pablo a Derwent Artist mám zatím jen v kusovkách. Chybí mi možnost vyzkoušet si Brunyzeel Design nebo Talens VanGogh a řeším, jak velkou sadu si koupit, protože když je budu chtít rozšířit, tak kusově mám smůlu a přitom by to bylo tak jednoduché, takže mě zajímá, proč se neprodávají rozšiřující sady? To by vyřešilo problém i bez kusovek i problém se skladování.

A jaká je moje vize?

Vezměme si našeho lokálního výrobce Koh-I-Noor. Momentálně nabízí sady 12,24,36,48 a 72 kusů pastelek Polycolor, potom dvě 24 kusové tématické sady (Portrét a Krajina) a dvě monochromatické sady po 12 kusech (Hnědá a Šedá).
Řekněme si, že zajímavá začátečnická sada je nejspíš 24 kusů - není to že tak moc pastelek, ale už se člověk dostane i k nějaké růžové, fialové, modrozelené... Takže 24 bude základní sada, na kterou by navazovali celkem dvě rozšiřující sady.
Zakoupením základní sady a první rozšiřující sady získáte stejné pastelky jako ve 48. Dokoupením druhé rozšiřující sady se dostanete na sadu 72. Stejně tak druhou rozšiřující sadou by se dala rozšířit dvoupatrová krabička s 48 kusy.
24 kusové sady mají krabičku rozumných rozměrů, které se při kreslení dobře vejdou na stůl. Pět těchto krabiček určitě může být uskladněno na sobě (počítám základní 24 kusovou, dvě rozšiřující a tématické krajina a portrét). Trochu mi tam nesedí ty dvě 12 kusové monochromatické sady, ale třeba by se dala koupit i krabička zvlášť :)

Vůbec netuším, proč to doteď nikdo nedělá. Opravdu je to tak zcestný plán? Jsem jediná, kdo má Hamletovské dilema Koupit či nekoupit? A není to jen otázka prvního zkoušení, ale i financí. Lépe se utratí tři měsíce za sebou 350 než jednorázová tisícovka. Tedy alespoň u nás se ty tři stovky tak nějak rozpustí v rozpočtu, ale vyšší částka je vždycky znát.

Budu doufat, že to jednou někoho napadne...