Můj příspěvek do blogu na fler :)
Když jsem si přečetla že vyhrálo cmrndání kávy, byla jsem trochu zaskočená, protože kafe se u nás prostě nepije. Muž si dá v práci a já raději horkou čokoládu, kakao nebo čaj. Nakonec jsem použila vyhledávač a zjistila, že Rorschachův test byl na zrcadlových inkoustových skvrnách. Chtěla jsem se přiblížit kávové barvě a použila inkoust Watermann do plnícího pera v barvě Absolute Brown Ink. A porotže jsem chtěla, aby se to rozpíjelo, použila jsem namočený papír Canson Imagine - ovšem nepoužila jsem lepenku při schnutí, takže se mi to kroutilo.
Při cmrndání jsem si vzpomněla, že tohle jsem už dělala na základní škole a byl z toho motýl... no, mě motýl nevyšel ani jednou. Udělala jsem tři pokusy:
1) První papír jsem měla opravdu hodně namočený a asi sem dala i hodně inkoustu, takže mi vyšel flek přes celý papír. Na první pohled jsem jasně viděla strom, ale chtěla jsem něco jiného. Na druhý pohled jsem viděla holčičku, ale protože u středu vedl takový pruh, napadlo mě holčičku postavit za fontánku, na kterou kouká a ten pruh prostě použít (druhá možnost byla ho ignorovat). A protože jsem chtěla vyzkoušet kreslení namáčecím perkem v násadce, vrhla jsem se na dokreslení - ale buď to neumím (velice pravděpodobná varianta), nebo ta násadky byla špatná. Naprosto se mi nepodařilo co jsem zamýšlela.
2) Na druhý pokus jsem papír namočila méně. Inkoustu také... a ono se to zas skoro vůbec nerozpilo. Já i děti jsme v tom viděli jednoznačně zadek a ať sem točila, jak chtěla, nic lepšího jsem nevykoukala. Nakonec jsem teda zvolila nejdecentnější možnost, kterou mé oči viděli, abych vám tu z toho neudělala vyloženě hambatý obrázek. Co to o mě vypovídá - jsem prostě v mentálním věku 18-ti letého kluka, no :) Dokresleno pastelkou Koh-I-Noor Polycolor v podobném odstínu, jako inkoust.
3) Na potřetí už jsem se snažila papír nalepit, jenže na mokrém mi ta lepenka nijak zvlášť nedržela, takže se to stejně trochu zkroutilo. Před kreslením jsem zapomněla fotit, takže výstupní fotka je už s první čárkou. Od prvního pohledu jsem viděla předklánějící se baletku s tou baletní sukní a poměrně dost tlusnýma nohama - nu což, panenky ve stylu Tilda jsou in, a ty taky zrovna malý zadek a štíhlá stehna nemají, tak se ta má holka taky nemá za co stydět. Uvažovala jsem o využití fleků v pozadí, jako křídla, ale nakonec jsem se rozhodla, že je to jen šum v pozadí a je to jen baletka. Po první zkušenosti s namáčecím perkem jsem si prostě naplnila klasické pero a dokreslila čáry plnícím perem - s tím ještě stále umím :).
Takže Rorschachův test mě vyloženě bavil a užila jsem si to. Trochu mě zklamalo, že nevím, jak s tím máčecím perem, ale do budoucna s ním budu určitě experimentovat a zjistím, kde je problém. Z psychologického hlediska jsem ve svých téměř čtyřiceti dětsky romantická s velkou dávkou věčně nadrženého puberťáka. Nebo ne? :)
Žádné komentáře:
Okomentovat