Dětské krůčky: Míchání barev

Kluci se rozhodli, že chtějí taky kreslit. U Fíďalota (5) mě to nepřekvapilo, to je malíř od mala. U KočkoDana (7) mě to dost zarazilo, protože pro mě byl vždycky problém mu nacpat tužku do ruky a nebýt školky, asi by vzal tužku do ruky až teď v první třídě. Doteď všechny úkoly zahrnující nakresli nebo znázorni vážně nemusí. Nakonec z něj vypadlo, že chce pastelky, aby mohl "dělat ty odstíny". Kdepak to to dítě asi vidělo, že každou novou pastelkou se musí zkusit vybarvit čtvereček, případně jí zkusit smíchat s nějakou jinou :).

Nakonec jsem si udělali jeden den kreslení podle youtube. Starší kreslil srdce s řetězem, s mladším jsme si našli videa na kreslení zvířátek, takže jsem měli kravičku, tučňáka, kočičku a nevím co ještě.

Na příště jsem si připravila barevný kruh na míchání barev a pak se teprve ukázalo, kdo chce dělat ty odstíny :)

Připravila předlohu barevného kruhu a předala instrukce. Mrňous mě potřeboval stále za zadkem, ale jel jako drak a nakonec udělala kruhy dva. Starší zjistil, že až tak ty odstíny dělat nechce, protože kruh ani nedobarvil. Na jeho obranu musím říct, že si naběhl s pastelkami. Ježíšek mu u babičky nadělil krásné čínské pastelky se sovičkou. Netuším, kde jsou kupované, ale tváří se německy, jen země původu je Čína. Bohužel pastelky nejen že skoro nekreslí, ale vůbec nekreslí přes sebe, takže míchat se vážně nedá, takže nakonec zůstal u Staedtler Noris Club, které má v kelímku. Mrňous míchal Maped Color Pep's (modrou) a Koh-I-Noor Polycolor (žlutou a červenou), já Koh-I-Noor Triocolor tlusté.

Vlevo já, vpravo pětileťák (polycolor fakt fungují lépe)

Vlevo sedmileťák, toužící kreslit odstíny a vlastně ho to vůbec nebavilo, vpravo pětileťák

Portrét pastelkou - Praděda

Pořád jsem chtěla zkusit portrét pastelkou a v sobotu jsem se rozhodla že nastal ten správný čas. No, maximálně se to nepovede. A abych si to udělala zajímavé, barevný portrét jsem dělala podle černobílé fotky osoby, kterou jsem živě nikdy neviděla. Mezi jeho smrtí a mým narozením je asi 40 let.

Původně jsem si myslela, že budu kreslit pastely v tužce, ale nakonec jsem to přehodnotila. Ovšem už jsem měla vyndaný tmavě hnědý kreslící karton a vážně se mi chtělo zkusit Derwent Drawing, což se nakonec neukázalo jako dobrá volba. Papír je trochu hrubý a na papíru zůstávala "bílá" místa. Nepropadla jsem panice a rozhodla jsem se to rozmýt minerálním lihem, se kterým jsem zatím zkusila rozmýt jen pár čáranců na papíře a taky to s ním neumím, takže mám na obrázku šmouhy.

Co se mi osvědčilo:
- na tmavém papíru si předkreslit obrázek bílým soft pastelem v tužce - jde bez problémů bezezbytku gumovat tvárlivou gumou
- podkládat si ruku papírem, abych si ten náčrtek nemazala

Na co si dát příště pozor:
- otestovat jak se snese papír a pastelka (předejdu bílým místům)
- i minerální líh chce malé krouživé pohyby a né zběsilé čárání, jinak zanechá šmouhy
- oči - doufám, že jednou zvládnu nakreslit dvě oči, které se k sobě hodí :(

12doRoka: Autoportrét (I/1/12 - listopad 2016)

Většina výzev začíná (a některé i končí) autoportrétem, takže autoportrétem začnu i já. A protože jsem před nedávnem objevila videa s akvarelovými tužkami, jdu je vyzkoušet.

Autoportrét

Wikipedie: Autoportrét je výtvarné dílo, na němž autor formou portrétu zachytil svou vlastní podobu. Rozvoj autoportrétu souvisí s rozvojem portrétní malby jako takové. První autoportréty vznikaly v renesanci. Významná je například řada autoportrétů Albrechta Dürera.

Jedna z mých vzpomínek na výtvarku ve škole je svázaná právě s autoportrétem Bylo to na prvním stupni, s paní učitelkou Průchovou, takže druhá až čtvrtá třída (ano, za mě druhý stupeň začínal v páté třídě a základku jsem opouštěla po dokončení osmého ročníku, ve čtrnácti). Zadání znělo nakreslit autoportrét, tak jsem začala kreslit auto. Opravdu jsem netušila, co to vlastně je. Výtvarné umění se u nás nějak moc neřešilo, tak netuším, kde jsem se to měla dozvědět. Podobný zásek jsem měla u stejné učitelky u oslav VŘSR, kdy jsme měli kreslit křižník Aurora. Poučena z předchozího neúspěchu jsem sprostě obkreslovala od kohosi, kdo právě seděl vedle mne. To jsme totiž doma taky moc neřešili.

5.11.2016 - začínáme

Děti jsou u babičky a nechtějí domů, muž odjel na promítání motorkářských výletů a než abych se věnovala domácnosti, cvakla jsem se přes webkameru notebooku (mimochodem dost nekvalitní záběr, detaily se podle toho kreslit rozhodně nebudou dát), vytiskla a začala přenášet a spojovat body na BOBO Akvarelový papír (takový nejobyčejnější z papírnictví, nic speciálního) pomocí Faber-Castell HB tužky. Na vedlejší papír jsem načmárala vrstvu Akvarelogého Progressa a papírovou utětkou na prstě natřela na vlasy, malou papírovou těrkou pak na obočí a trochu doladila vlasy.

6.11.2016 - stínování

Volné ráno využiji stejně jako volný večer. Pomocí Derwent HB a 4B postupně kreslím oči, stínuji nos, pusu... a ze zvyku tužku roztírám papírovou těrkou. Hmmm, to ani nebude štětec potřeba. Postupně dodělám vlasy a celý obrázek zkazím moc tmavým stínováním krku. Čeká mě velké gumování, do kterého se mi už ani moc nechce. Samotný portrét dopadl celkem dobře. Jen mám pocit, že to mnohem víc vypadá jako moje máma než já a to jsem si celý život myslela, že jsem po tátovi.

8.11.2016 - gumování

Domů jsem dorazili pozdě, honem úkoly, pohrát, večeře, sprcha, pohádka a spát, takže jsem jen gumovala krk a zkusila to znovu. Uznávám, že je to lepší a tak už to tak nechám. Pokus o nascanování nedopadl nejlíp, takže zítra pokud bude světlo až přijdeme domů, zkusím udělat fotku a potom zkusím ty akvarelky trochu rozmýt. Uvidíme, co to udělá.

12.11.2016 - focení 

Maximum, co jsem zvládla, mimo pohrání si s Christmas Soft Pastel Pencil. Čtyři noci už jsem pořádně nespala kvůli bolavému zubu. Ale ne mému. Pětileté dítě se změnilo opět na ukňourané miminko a přežíváme jen díky ibalginu - pro oba.  Po páteční návštěvě zubaře jsem doufala, že se konečně vyspíme, je to lepší, ale rozhodně jsem nespali celou noc, alespoň ty dny už jsou v pohodě a bez léků. Pro něj. Já si díky nedostatku spánku alespoň jedno "růžové štěstí" denně zobnu.

21.11.2016

Mám pocit že rozmývání stejně nedopadne dobře, takže považuji výsledek za konečný a k rozmytí se vrátím, až si víc tužky ozkouším.

Vánoční edice pastelů v tužce: Christmas Soft Pastel

Protože jsem propásla loňskou vánoční limitku od Koh-I-Nooru, Magic Progressa, letos jsem jí nepropásla a Christmas Soft Pastel Pencils dorazily.

Momentálně mám doma sadu 12-ti kulatých Soft Pastelů Toison D'Or (Koh-I-Noor), 5 Gioconda pastelů v tužce a teď už i 12-ti kusovou sadu Koh-I-Noor Christmas Soft Pastel. Líbí se mi, že jsou v pevné plastové krabičce zasunuté v papírovém obalu, tak jako progressa a pastelky mého dětství, zlatý třpytivý povrch nevypadá špatně, a jsou to mrňouskové :). Při porovnání už používaných Giocond jsou výrazně menší, ale byly levnější než Giocondy, takže si asi taky nemůžu stěžovat.

Zkusila jsem obě červené vedle sebe a překvapivě ani nemají stejný odstín, takže to vypadá, že jsem si rozšířila barevnou škálu a můžu trochu experimentovat. Letos jsem Ježíška poprosila o kurz kreslení buď pastelku nebo křídy, tak uvidím, co mi vybere a třeba se s těmi pastely i naučím.

Vánoční sada dorazila přes Zásilkovnu, Giocondy jsem koupila v Koh-I-Noor prodejně a oboje je dost problém ořezat. Pastel se prostě láme, ale to mě nepřekvapuje.... jen teda bohužel rychle ubývají. Ale s oběma se kreslí hezky a nedovedu si představit udělat nějakou detailnější práci tím kulatým pastelem. Celkem mě nadchla barevná škála - šedou a okr jsem v základní barevné škále nečekala, takže super. Barvy jsem nevyfotila, ale mám: bílou, žlutou, okrovou, 2x zelenou, 2x modrou, červenou, fialovou, šedou, hnědou a černou.

Koh-I-Noor Soft Pastel Pencil v náčertníku A5 - Oko podle předlohy

Koh-I-Noor Soft Pastel Pencil v náčertníku A5 - Loďička od oka

Filip: Ptáčci

Za dva dny mu bude pět a kreslení ho vážně baví. Momentálně ujíždí na tužce nebo černé fixe a nevybarvuje, ale před pár týdny zase vše hýřilo barvami.

Ze školky si donesl čtvrtku s tím, že si ty ptáčky má nakreslit doma a donést je zítra. Předpokládám, že proběhla nějaká scéna kdy pro něj přišla babička a on zrovna nutně potřeboval kreslit a tohle byla jediná šance, jak ho dostat ze třídy :) Takže u babičky udělal ptáčky, vybarvovat nechtěl...

Rok 2015 a 2016

Pokusila jsem se nascanovat moje výtvory za poslední cca rok. Nejsem si přesně jistá, jak jdou za sebou, ale většina je hlavně z konce roku 2015. Náčrtky mám v rozích stránek s nějakými poznámkami do práce a to je nepublikovatelné:)

Palmičky a postavička na poznámkách do práce

Plážové šaty - nápad na šití v diáři :)

Mám značný problém sladit obě oči aby to vypadalo OK :( ... jasný důvod, proč trénovat, že.

Prvorozený tužkou

Druhorozený tužkou

Slunečnice uhlem

První pokus s rozmýváním - tragédie

Batole dle předlohy na netu, tužka

Oko Uhel + Bílá křída

Pastelka na červeném papíře

Liška pastelkou

Ptáček - pastelky

Loďka - pastelky

Oko tužkou

Kurz kreslení tužkou podzim 2015

Jak sem již psala, byla jsem na kurzu kreslení pravou hemisférou, který se ovšem jmenoval Kurz kreslení tužkou. Jak nám lektorka na začátku vysvětlila, bylo by spíše vhodnější označení kreslení "správnou" hemisférou. A vlastně nešlo ani tak o kurs kreslení tužkou, ale o reálnou kresbu, tzn. výsledný obrázek by měl odpovídat předloze. Byl to víkendový kurz, takže jsem byla dva dny bez dětí a pořádně si to užila.

Zpětně si už přesně nepamatuji, co se dělalo den první a co den druhý, ale to je vlastně jedno. Začali (i je správně, ve skupině i muži byli) jsme povídáním, vyfasovali potřeby na kreslení (tužbu B, 4B a 8B, gumu v tužce, kousek plastické gumy a malou gumu se slonem, vše od Koh-I-Noor, klasický kancelářský papír a 50 cm průhledné pravítko) a vybrali si obrázek (pro mě opravdu oříšek, paní mi byla nějaká povědomá a teprve v neděli večer jsem zjistila, že je to hlavní hrdinka z věhlasné upíří ságy) a šlo se na to.

První obrázek měl zhodnotit naše schopnosti - každý překreslil fotku tak jak zvládl nejlépe. A protože už jsem před tím párkrát kreslila, nebyla to až taková tragédie, ale i tak jsem měla v neděli večer pocit, že opravdu ke zlepšení došlo, i když má obrázek svoje mouchy. Kreslení vlasů mě vážně nadchlo.

Sobota

Neděle

Následně jsme zkoušeli stínování pomocí postupného přidávání vrstev grafitu a odlehčení, nebo zatížení ruky, práci z gumou.

Zkoušeli jste někdy kreslit bez koukání na papír? Já poprvé až na kurzu. Úkol zněl jasně, nakreslit obrys vlastní ruky. Oči koukají pouze na levou ruku, pravá kreslí na papír (a u leváků otočeně). Opět proběhly dva pokusy s nějakým časovým rozestupem. Opět je patrný rozdíl :)

Ruka první

Ruka druhá

Další úkol byl překreslit židli, teda vlastně ty všechny kousky okolo židle, ještě očíslované, jak postupovat.... a nakonec z toho byla židle. Dle hesla nekresli, co si myslíš, že vidíš, ale to co opravdu vidíš. Takže poučka z výtvarky "hlava má tvar vajíčka" musí z hlavy. Plochy kolem jsme měli vybarvit pastelkou. Dost jsem nestíhala, přišlo mi to nedůležité, tak jsem to jen tak počmárala, aby byl vidět kontrast... a lektorka mě teda nepochválila. No, co se dá dělat.

A už se konečně blížíme k lidem, i když to je opět kresli co vidíš, ne co si myslíš :). Předloha otočená nohama vzhůru, zakrytá papírem a postupně odkrýváme po asi 2 cm a překreslujeme jednotlivé čárky a snažíme se trefit jejich pozici, sklon a tak vůbec. Předloha I. Stravinskij od Picassa. Až na pár detailů docela odpovídá. I velikostně. Někomu se povedlo nevejít se na papír, protože neodhadl délku čárek a bylo to.

A konečně kreslení podle předlohy. Nejprve hlava z profilu, kde si body přenášíme pomocí prosvitu přes okno a pak se snažíme napodobit křivky. Na uchu a oku už nás lektorka naučila přenášet body pomocí papíru (díky hodinám technického kreslení na strojárně jsem s tím naprosto v pohodě), pokračujeme uchem okem, stínování, oblečení pomocí frotáže (pod papír dáme strukturovanou podložku a z vrchu překreslíme tužkou... jako v dětství s pětikorunou).

Nakonec se vracíme k původní fotografii a s nově nebitými znalostmi kreslíme obrázek z prvního dne, který je hned jako druhý. Takže za mě kurz smysl měl. Lektorka byla příjemná. A jako bonus jsem strávila celý víkend tím, co mě bavilo a necpalo se mi do toho žádné dítě :)

II.

Začínáme! Proč?

Je to asi rok, co jsem byla na kurzu kreslení pravou hemisférou a musím přiznat, že pokroky nedělám. Proč? Protože nekreslím.

Na kurz jsem se přihlásila, protože mě kreslení vždycky bavilo a chtěla jsem se trochu vrátit do dětství, kdy jsem chodila do lidušky na výtvarku paní Jahodové. Podle fotek na netu měl kurz úžasné výsledky a navíc, byl ve slevě :)

Dozvěděla jsem se jak na reálnou kresbu, u kolegyně u stolu okoukla jak pracovat s pastelkami. Po mnoha letech jsem se konečně dozvěděla, jak se používá tvárlivá guma (taková ta modrá kostička "modelíny"), objevila jsem gumu v tužce a koupila si knihu. Závěr kurzu byl, že je třeba cvičit, cvičit a cvičit.... Od té doby jsem si koupila nějaké tužky, lepší pastelky, různé gumy, ořezávátka a papíry... a dokončila pár obrázků, nějaké jsem ani nedokončila... a spoustu ani nezačala. Koupila jsem si omalovánky pro dospělé, abych potrénovala s pastelkou a stále vlastním jen jedny a z velké části jsou nevybarvené. Denně si čmárám v práci na papír s poznámkami, ale to je tak všechno. Takže jsem se rozhodla, že ještě před novým rokem začnu! Našla jsem si témata v různých 30-ti denních výzvách, 52-týdenních výzvách, ale nakonec jsem si dala reálnější závazek. Tramtadadááááá: 

Každý měsíc jeden obrázek!

Nechce se mi úplně pevně si vybírat témata a nechci se držet jen reálné tvorby. Líbí se mi kombinace lineru + pastelek a k tomu se mi hodí spíš takové ty naivní obrázky, než snažit se napodobit fotku. Prostě se pokusím si něco vymyslet a dotáhnout to do konce. A abych nad sebou měla nějakou kontrolu, uložím to na net. A buď se někdo, kdo mě bude hlídat najde, nebo ne. Tak doufám, že nekecám a aspoň chvíli to zvládnu.

Pokud bude čas, pokusím se sem napsat i zkušenosti s výtvarnými (ne)potřebami, které mám, a podobně. Ráda bych využívala blog i na jiné koníčky než kreslení, takže časem uvidím, kam mě to zavede...

II.