Autoportrét
Wikipedie: Autoportrét je výtvarné dílo, na němž autor formou portrétu zachytil svou vlastní podobu. Rozvoj autoportrétu souvisí s rozvojem portrétní malby jako takové. První autoportréty vznikaly v renesanci. Významná je například řada autoportrétů Albrechta Dürera.Jedna z mých vzpomínek na výtvarku ve škole je svázaná právě s autoportrétem Bylo to na prvním stupni, s paní učitelkou Průchovou, takže druhá až čtvrtá třída (ano, za mě druhý stupeň začínal v páté třídě a základku jsem opouštěla po dokončení osmého ročníku, ve čtrnácti). Zadání znělo nakreslit autoportrét, tak jsem začala kreslit auto. Opravdu jsem netušila, co to vlastně je. Výtvarné umění se u nás nějak moc neřešilo, tak netuším, kde jsem se to měla dozvědět. Podobný zásek jsem měla u stejné učitelky u oslav VŘSR, kdy jsme měli kreslit křižník Aurora. Poučena z předchozího neúspěchu jsem sprostě obkreslovala od kohosi, kdo právě seděl vedle mne. To jsme totiž doma taky moc neřešili.
5.11.2016 - začínáme
Děti jsou u babičky a nechtějí domů, muž odjel na promítání motorkářských výletů a než abych se věnovala domácnosti, cvakla jsem se přes webkameru notebooku (mimochodem dost nekvalitní záběr, detaily se podle toho kreslit rozhodně nebudou dát), vytiskla a začala přenášet a spojovat body na BOBO Akvarelový papír (takový nejobyčejnější z papírnictví, nic speciálního) pomocí Faber-Castell HB tužky. Na vedlejší papír jsem načmárala vrstvu Akvarelogého Progressa a papírovou utětkou na prstě natřela na vlasy, malou papírovou těrkou pak na obočí a trochu doladila vlasy.6.11.2016 - stínování
Volné ráno využiji stejně jako volný večer. Pomocí Derwent HB a 4B postupně kreslím oči, stínuji nos, pusu... a ze zvyku tužku roztírám papírovou těrkou. Hmmm, to ani nebude štětec potřeba. Postupně dodělám vlasy a celý obrázek zkazím moc tmavým stínováním krku. Čeká mě velké gumování, do kterého se mi už ani moc nechce. Samotný portrét dopadl celkem dobře. Jen mám pocit, že to mnohem víc vypadá jako moje máma než já a to jsem si celý život myslela, že jsem po tátovi.8.11.2016 - gumování
Domů jsem dorazili pozdě, honem úkoly, pohrát, večeře, sprcha, pohádka a spát, takže jsem jen gumovala krk a zkusila to znovu. Uznávám, že je to lepší a tak už to tak nechám. Pokus o nascanování nedopadl nejlíp, takže zítra pokud bude světlo až přijdeme domů, zkusím udělat fotku a potom zkusím ty akvarelky trochu rozmýt. Uvidíme, co to udělá.
Mám pocit že rozmývání stejně nedopadne dobře, takže považuji výsledek za konečný a k rozmytí se vrátím, až si víc tužky ozkouším.
12.11.2016 - focení
Maximum, co jsem zvládla, mimo pohrání si s Christmas Soft Pastel Pencil. Čtyři noci už jsem pořádně nespala kvůli bolavému zubu. Ale ne mému. Pětileté dítě se změnilo opět na ukňourané miminko a přežíváme jen díky ibalginu - pro oba. Po páteční návštěvě zubaře jsem doufala, že se konečně vyspíme, je to lepší, ale rozhodně jsem nespali celou noc, alespoň ty dny už jsou v pohodě a bez léků. Pro něj. Já si díky nedostatku spánku alespoň jedno "růžové štěstí" denně zobnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat