22 odstínů bílé

Většina si určitě vzpomene na písničku ze Včelích medvídků: "Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila. Bílá vrána, bílá noc, bílé není nikdy moc.", která se náramně hodí k dnešnímu článku o bílé pastelce. Doufám, že nebudu z úplného blázna, když se provalí, kolik bílých pastelek mám... a to jsem šla ještě některé v rámci srovnání dokoupit.

A na co vlastně taková bílá pastelka je? 

Nejběžnější využití bílé pastelky je pro dokreslení "odlesků" a to při kreslení pastelkou, ale i u tužky (bílé místo v oku, odlesky na kapotě aut, oknech domů nebo na kapce rosy....). člověk většinou musí být opatrný a nechat si bílé místo a nebo sehnat opravdu krycí bílou (což občas pastelka nedokáže a je čas na gelovku nebo třeba kvašovou bělobu). Další možností je inverzní kreslení bílou pastelkou na tmavý podklad. Přiznám se, že tyhle obrázky mě fascinují, pár pokusů mám za sebou a zatím to nevzdávám. Postup je úplně opačný než u kreslení tužkou, kdy se stínováním ztmavují místa, bílou pastelkou člověk přidává "světlo". Třetí možnost je použít bílou pro míchání a zesvětlování barev, tzn. jako "blender" neboli míchací tužka. Tím, že obsahuje bílou barvu sice na rozdíl od bezbarvé míchací tužky zesvětlí, ale někdy to není na škodu. A podle toho, co jsem se dočetla, tak Marie Brožová míchá právě bílou pastelkou.

Co se dá na bílých pastelkách testovat?

Bílá není vždy bílá. Dala by se určitě napsat i kniha 50 odstínů bílé - no já jich mám tedy momentálně 22 :) . Mezi pastelkami najdete jak úplně zářivou studenou bílou, tak teplou tlumenou... a samozřejmě že některé pastelky nejsou až tak krycí, takže na černém papíře bílé nikdy nedosáhnete. Takže  jsem si připravila černý papír, na kterém bude patrný "odstín" bílé a krytí. 

Mým jasným favoritem na černém papíře jsou Derwent Drawing a Coloursoft, Prismacolor Premier, Caran d'Ache Luminance... Jako velký propadák mi přijde Koh-I-Noor, kde není patrný rozdíl mezi řadou pro děti a uměleckou.

Stětlostálost Koh-I-Noor Polycolor

Přes prázdniny jsem provedla jednoduchý test světlostálosti pastelek. Vytvořila jsem si vzorník barev, v polovině jsem ho rozstřihla a první polovinu jsem zastrčila do temného šanonu, druhou polovinu jsem připnula magnetem na parapet okna na jižním balkonu.
Dnes jsem vzorník opět slepila společně a tedy je výsledek:

V barvách EU - test pastelek Procolour

Asi poprvé mám nějakou novinku takhle rychle. Ale když má člověk obchod přes silnici, tak co by se člověk nešel zeptat. Velký humbuk kolem pastelek Derwent Procolour a ve výsledku to až taková bomba není. Myslím, že by jim dost pomohlo, kdyby to nebyl takový humbuk. Naštěstí mi všechny ty povídačky přišly natolik nereálné, že jsem od pastelek žádný zázrak nečekala a rozhodla se jen pro kusovky. Chtěla jsem barvy, které nejsou ve 24 kusové sady, ale bohužel ještě není žádný vzorník (ani na webu, ani fyzicky u dovozce), nějaká čísla jsem odhadli... ale tím, že jsem přišla vážně brzy a zásilka ještě není vybalená, vypadalo to s kusovými pastelkami na dlouho, rozhodla jsem se, že zkusím jen dvě z 12-ti kusové sady, které jsem si mohla vybrat z čerstvě vybalených - sáhla jsem po modré a žluté (které společně snad dají zelenou), teď večer jsem prohledala svoje zásoby sad a hlavně kusovek a vybrala modro-žluté k porovnání. Z testu mi vypadla Cretacolor Karmina u které barvy EU prostě nemám, Artist a Coloursoft od Derwentu také v těchto barvách nevlastním, takže jsem opravdu porovnala jen s konkurencí. Pastelky školního typu jsem z testu vyloučila.

Zkusila jsem si udělat jednobarevný čtverec s gradací cca od 1 do 5-ti vrstev pastelky. Poté jeden obdélník na prolnutí pastelek. Na pastelky jsem se snažila tlačit podobně, aby výsledek odpovídal.

Protože preferuji měkké pastelky a tvrdé většinou ani nekoupím, tak nejtvrdší mám Derwent Studio a hned v závěsu by asi byly ty Procolour spolu s Polycolorkami od KIN. Následně asi Lyra Rembrandr a poté Polychromosky. Procolour jsou opravdu střední tvrdosti, že i milovník měkkých pastelek si řekne, že to docela jde. Opravdu špička drží a při srovnání třeba s Prismacolor, kde špička mizí před očima, asi nebudou tak ubývat, ale zas s nimi nejde úplně to, co s měkkou pastelkou a je třeba následné mísení pomocí blenderu (já si připravila Caran d'Ache Full Blender).

Nejprve jsem zkusila pastelky vygumovat a to gumou v tužce od Koh-I-Nooru. Myslím, že výsledky jsou srovnatelné. Pak jsem se pustila do rozmazání blenderu. U hodně měkkých pastelek se bervy prolínají už při kreslení, u tvrdších je třeba vzít větší kalibr a to blender.

Protože mi opravdu tvrdostí připomínají Polycolorky, udělala jsem ještě srovnání jen těch dvou. Nejprve jsem na papír vodorovně udělala jednu, dvě a tři vrstvy žluté, poté jsem z dola nahoru dělala tři, dvě a jednu vrstvu modré a zkusila je na polovině smíchat blenderem a Derwent byly výraznější. Zkusila jsem ještě zdvojnásobit vrstvy a Koh-I-Noor srovnal.

Přemýšlela jsem, jestli je v Polycolorkách méně pigmentu, nebo byl rozdíl díky jiným odstínům a nakonec jsem udělala ještě jednoduchý test, kolik vrstev dáš... a tam bych řekla, že vede Derwent. Poslední dvě vrstvení u Polycolorek už mi přišlo, že se barva jen stírá a nikoliv intenzivní. Na fotce je také vidět, že špička obou pastelek mizí dost podobně.

Koupit nebo nekoupit? Pro mě celkem jednoduchá odpověď. Zatím bez nich vydržím, ale v kategorii "až nebudu vědět co s penězma" přeskočili Coloursoft, které mám jen černou, bílou a skin tones a k dokoupení dalších se nějak nemohu dokopat, protože podobné pastelky už prostě mám. Asi bych je zařadila před pastelky Prismacolor Premier, které mizí úplně neuvěřitelně a hlavně před Bruynzeel Sakura Design Colour, ze kterých jsem taková rozpačitá, ale určitě nepředjíždějí Polychromos od Faber Castell, nebo Caran d'Ache (ani Pablo ani Luminance), ale vzhledem k cenovému rozdílu je pochopitelné, že kvalita je trochu jinde. Takže za mě je kolem pastelek příliš velké haló, díky čemuž by jeden mohl být zklamaný, že za méně než poloviční cenu nemá doma pastelky na úrovni Pablo, ale pokud vezmu poměr cena/výkon, tak nejsou špatné, radost udělají.... jen pro mne je zatím zbytečné kupovat další sadu.

Tónované akvarelové grafitové tužky Derwent Graphitint

Před nějakou dobou sem objevila akvarelové grafitové tužky a když sem se je snažila koupit, nabízel mi pán z pebea i tónované grafitové tužky od Derwentu. Do celé sady se mi investovat nechtělo, kusové v té době neměl, takže jsem odešla jen s obyč. akvarelovým grafitem.

Jenže jak už to tak chodí, tak pa pár youtube videch jsem o nich přemýšlela stále víc a doufala, že se objeví kusovky... až sem si objednala největší, 24 kusovou, sadu Derwent  Grphitint.

Podle výrobce lze tyto tužky používat jak za sucha, tak rozmýt vodou, ale přiznám se, že nerozmyté mají dost omezenou barevnou škálu. I po rozmytí mi nějaké barvy chybí, protože zřejmě není možné udělat třeba žlutou. Jinak se s nimi dá pracovat jako s běžnou tužkou. Za sucha je lze krásně vygumovat, po rozmytí je třeba vyvinout trochu větší úsilí (asi by to chtělo tu Derwent elektrickou gumu), ale také to jde. Barvu lze ovšem i vymýt - přidávat štětcem vodu a odsávat obarvenou do ubrousku - a to dokonce i po zaschnutí. Pro práci je bezpodmínečně nutné mít vzorník, alespoň ze začátku, protože nelze odhadnout, jaký odstín po rozmytí vznikne. Při pravidelném používaní si to člověk asi zažije, ale ze začátku bude vzorník určitě nezbytnost.

Samotné tužky jsou bezva. Opravdu jsem s nimi pracovala jako s tužkou a nakonec rozmyla vodou. Abych je ozkoušela přenesla jsem si jeden malý obrázek tuším z deviantartu a ten vlastně jen vybarvila a rozmyla. Díky tomu, že to byl první obrázek, tak jsem ty barvy neodhadla a výsledek je moc tmavý a pak už se mi s tím vlastně ani nechtělo nic dělat. Následně jsem si pohrála na vzorníčku a už vím, že méně je někdy více a vždycky se dá později přidat, takže mám i poučení pro příště.

Stejně jako u Derwent Drawing i u Grahititnt je člověk dost limitovaný omezenou barevnou škálou, ale určitě jde vymyslet témata, kam se tyto barvy budou hodit a nebo prostě udělat jen jednobarevný obrázek. Líbí se mi, že je to něco nového, co jsem u jiných výrobců neviděla. Netuším, kde je v tužce schovaný ten grafit, ale výsledky se mi líbí, takže si Graphititn budu doufám dlouho užívat.

Slet čarodějnic

Objevila jsem projekt-ilustrace.cz/ a zkusila se inspirovat tam. Aktuální téma bylo ilustrace k dílu A.E.Poea, kde znám jen Havrana ze školní čítanky, takže jsem vynechala... a dočkala se tématu číslo dva, slet čarodějnic. Chvíli jsem přemýšlela, proč v červnu čarodějnice... ale pak jsem začala přemýšlet, jak na to. A čím na to.

Nakonec jsem vybrala soft pastel od kohinoru. Mám jen 12-ti kusovou sadu, což jak sem se dočetla je nesmírně málo (že bych popřemýšlela o doplnění arzenálu, hihi). Papír jsem vzala A3, Canson Imagine MixMedia, jako podložku použila starý vál na pečení, ale pokusy o nalepení papíru neskončili úplně úspěchem... a odlepení bylo úplné fiasko.

Použila jsem bílou, žlutou, oranžovou, červenou, vínovou a černou a rozmazávala klasicky prsty.

Pastely v tužce Conte a Paris

Pastely v tužce Conte a Paris jsem strašně chtěla, ale žádný logický důvod nemám. V šestnácti jsem si koupila svoji první knihu o kreslení a dočetla se, že potřebuju černou tužku Conte, kterou jsem samozřejmě v běžném papírnictví nesehnala a ani netušila, co hledat (v té době neexistoval google a internet byl v kolébce - tuším, že v to době nebyl ani v knihovně). Teprve po letech jsem nahradila imaginární Conte tužku KIN Negro. Jestli správně, netuším, ale jsem spokojená.

Před nějakou dobou jsem začala zkoušet kreslit pastelkami a docela mě táhly i pastely v tužce, ale vyšší cena mě odrazovala. Navíc mě okouzlila sada Conte a Paris, která prostě v ČR nebyla. Kupování pastelů ze zahraničí mě děsilo - nechtěla jsem předraženou dolámanou sadu. Nakonec jsme zkusila Gioconda pastel v tužce v nějaké pidi testovací sadičce asi 5 nebo 6 kusů a byla nadšená. Pak si koupila Vánoční sadu pastelů v tužce a následně objednala kusové Stabilo Carbothello a byla jsem celkem spokojená. Jeeenže. V obchodě radost pro maminku se objevila sada Conte a Paris 48 tužek, zatmělo se mi před očima a najedou jsem měla mail s potvrzením o přijetí objednávky. Hups.

Po naprosto iracionálním objednání jsem si prohlédla obrázky  a začala se děsit toho, co za obr krabici dorazí. 48 pastelek naskládaných v jednom patře bude bedna jako blázen. A taky byla. Naprosto netuším, jak to skladovat, když má rozměr téměř A3 papíru. Jediné pozitivum je, že člověk vidí opravdu všechny barvy najednou. Po rozbalení mě překvapilo, jak jsou tužky silné, oproti běžným pastelům a pastelkám. Bohužel ani cesta po ČR nezaručila bezchybné balení, takže 4 pastely mají uraženou špičku a doufám, že půjdou bez problémů ořezat.

První obrázek byla taková rychlovka. Načrtla jsem si portrét podle fotky světlým pastelem a nedostatky gumovala modrou tvárlivou gumou od koh-i-nooru. Pastely jsem roztírala prstem, vatovými čistítky do uší i papírovým ubrouskem a vše bez problémů. Parvy se dobře rozmazávají i prolínají. Nakonec jsem zafixovala Pebeo fixativem a bylo hotovo. Celé to zabralo necelou hodinu večer. 

Pastely byl hodně unáhlený nákup, vůbec sem je nepotřebovala, navíc nejsou úplně nejlevnější. Další nevýhodou bude asi to, že nedokoupím chybějící kousek, jako třeba u Giocondy nebo Derwentu, které mám oboje v dosahu, ale to je asi tak jediné, co jim můžu vytknout. Jinak se s nimi pracuje vážně hezky. Bez problémů jdou rozetřít do ztracena bez viditelného tahu čárou. Barvy jsou krásné, jsou přehledně uspořádané, sladěné... Takže najdu pro tu vekou krabici nějaké pěkné misto a budu si je spokojeně užívat, než mi z nich zůstanou špalíčky. A pokud v té době nebude možné dokupovat po kusech, tak přejdu na jinou značku, pokud budou kusové, možná budu jen doplňovat krabici.

Když jsem se v květnu nudila....

Pátrala jsem po nějakých společenských hrách a zaujala mě možnost "Vytiskni a hraj" kterou jsem přehodnotila a pojala to jako Nakresli a hraj. Hra je na principu Carcassone, ještě nemám bodovací tabulku a "kořisti", ale už jsme ji hráli. Jmenuje se Piráti a kořisti a kartičky vypadají nějak takhle:

Pastelky z Číny

Dlouho jsme pokukovala pa různých čínských pastelkách, ale pořád jsem odolávala. Koupit si 72 kusovou sadu a pak zjistit, že za to nestojí, se mi prostě nechtělo. Nedávno se objevila nabídka obchodu sbohemnudo na nákup 25 čínských pastelek za 250,- i s poštovným. Sada je směsí pastelek z jejich nabídky, takže: Bianyo, Hero, Marco Renoir, Marco Rafine a Akvarelové pastelky v plechové krabici. Tomu už jsem neodolala a jsem ráda. Od nákupu pastelek mě to vyléčilo.

První načmárání odstínů jsem provedla do letitého bloku s recyklovaným papírem, na které nepíše snad vůbec nic. Na druhý pokus jsem si vzala můj oblíbený Canson Imagine a ani tak jsem z nich na zadek nepadla. Vezmu to postupně:

Akvarelové pastelky - jsou v kategorii školních, ale od koh-i-nooru jsem koupila nějaké školní akvarelky a pracuje se s nimi mnohem líp. Jsou tvrdé, rozmývat jdou, ale stejně mi na papíře zůstala nerozmytá stopa, pokud jsme udělala třeba tři vrstvy pastelky.

Bianyo - tyhle pastelky jsou příjemným překvapením sady. Určitě jsou rovnatelné s nějakou lepší řadou školních pastelek, třeba ECO od Faber Castell nebo Crayola. Kreslí hezky, stínovat pomocí přidávání vrstev pastelek jde, mísit barvy mezi sebou jde, ale opět je tu ale. Pokud bych si měla vybrat mezi 72 kusů Bianyo a 60 kusovou sadou Faber Castell pro omalovánky, které vycházejí cenově podobně, jsme pro Faber Castell, protože jsou vyrobené v Německu, takže by měli splňovat nějaké atesty zdravotní nezávadnosti.

Hero - při srovnání se školními pastelkami od Koh-I-Noor je to propadák. Jsou tvrdé, mám pocit, že je v tuze kamení, jak drhnou o papír, takže raději 36 kusová sada pastelek s krtkem za 80 kaček, než 48 barev za 180,-

Marco Rafine - první čínské pastelky o kterých jsem se kdy dozvěděla a dlouho po nich toužila. Kdykoliv byla nějaká akce se slevou, přemýšlela jsem alespoň o 24 nebo 36 kusové sadě, ale jsem ráda, že jsem odolala. Pro mě bylo velkým zklamáním, že několik vrstev udělá voskový povrch, na který už další odstín pastelky nekreslí, takže míchání barev nebo barevné přechody bude trochu problém.

Marco Renoir - pastelky, o kterých jsem se dočetla, že jsou srovnatelné s Caran d´Ache Luminance. Nejsou. Ani zdaleka ne. Pastelky nejsou špatné. Vlastně nejlepší z těch 5-ti, což i odpovídá vyšší ceně. Určitě nejsou zklamáním, ale vzhledem k ceně bych doporučila raději Koh-I-Noor Polycolor, které vycházejí cenově líp a přijde mi, že se s nimi i líp pracuje. Na Imagine papíru mi trochu zůstávala bílá místa, což Polycolor zdaleka tolik nedělá.

Pokud tedy toužíte po dalších a dalších sadách pastelek, které chcete někdy použít, doporučuji Bianyo nebo Marco Renoir. Pro ty, kteří hledají kvalitní umělecké pastelky za rozumnou cenu musím doporučit Koh-I-Noor Polycolor :).

Ptáci v zimě

Opět jeden opomenutý příspěvek pro kreslíme na fléru. Téma bylo Ptáci v zimě a mrzí mne, že jsem zvolila bílý papír a ně nějaký, na kterém vynikne bílý pastel na sníh.
Kreslila jsem podle obrázku z netu, předlohu jsem měla na tabletu a díky tomu, že mi obrázek trval několik týdnů, povedlo se mi předlohu ztratit, takže část je dokreslená po paměti.

Dubnová výzva!

Abych se přinutila k dennímu kreslení, našla jsem si aprilchallenge. Díky tématům v angličtině jsem si to né vždy úplně dobře přeložila. Pak jsem si také témata přepsala do diáře a občas něco přehlédla, takže to šlo třeba až o dva dny později. Každopádně to byla moje poslední denní výzva. 

Snažila jsem se, dala si poměrně malé nároky (cokoliv na půl stránku v diáři, tužkou, pastelkou nebo perem) a stejně sem každý den nekreslila. Nakonec jsem celou výzvu dokreslila, ale bylo to spíš o tom, že když nebyl čas, vyšla mi mezera třeba 3 dnů, které jsem pak během dalšího dne nebo dvou dohnala. Některé obrázky jsou jen obrázek pro obrázek, protože nápad byl, čas ne... takže se těším, že se k tomu časem zase dostanu. Například hlášky z filmů je něco, co bych si ráda ztvárnila v klidu a nikoliv ve stresu z toho, že musím něco nakreslit. Dost jsem pohořela na tom, že nemám oblíbený film nebo oblíbeného hrdinu, takže dost času jsem přemýšlela, co vlastně kreslit. A ačkoliv to nejsou nejhodnotnější obrázky, jsem ráda, že sem to nevzdala a dotáhla do konce.

11 Nej Pastelkový Tag

Protože si ráda udržuji přehled o pastelkách na trhu, sleduji celkem pravidelně videa od Coloring Martiny. Nedávno se objevil 11 Nej Pastelkový Tag, tak jsem si řekla, proč nezhodnotit, co doma mám :).
Na rozdíl od Martiny nevybarvuji omalovánky a mám určitě i menší množství obrázků měsíčně (i když v dubnu jsem se vrhla na  #aprilartchallenge , takže jsem měla 30 obrázků za měsíc, ale zas ne všechno pastelkou a většinou miniaturky. Navíc nemám doma velké pastelkové sady, ale z větší části jen kusovky, takže některé odpovědi asi nebudou úplně vypovídající. 

1) Nejhezčí x neošklivější pastelky

Moje jednoznačně nejhezčí pastelky jsou Caran d'Ache Pablo. Pastelka je šestihranná, celobarevná, se zlatým proužkem a popiskem. Prostě taková šestihranná varianta Polychromosek, která se mi líbí víc.

Moje nejošklivější pastelky jsou Derwent Drawing (může za to ta hnědá) a hned v závěsu starorůžová Cretacolor Karmina. Vybrala jsem opravdu jen podle barvy těla, protože tlusté trojhranné Triocolor nejsou taky nic moc, ale aspoň nejsou tak děsně barevné.

2) Nejroztomilejší x nejdospěláčtější

Nejroztomilejší pastelky jsou podle mého Koh-I-Noorácké Wax Aquarell - krátké, tlusté, stříbrné, kulatá špička a barevný konec. Jako nejdospělejší bych asi vybrala Caran d'Ache Luminance - celodřevěná pastelka jen s barevným koncem. Pokud by dospělák raději celobarevné, tak Pablo nebo Polychromos.

3) Nejměkčí x nejtvrdší

Mezi moje nejměkčí pastelky jednoznačně patří Derwent Drawing, které už jsou spíš jako voskové pastelky. Z klasických pastelek Prismacolor Premier, Derwent Coluorsoft nebo Caran d'Ache Luminance. Jako nejtvrdší mi přijdou STAEDTLER - Noris Club erasable, které nakonec dostal školák do penálu - i když zas až tak gumovat nejdou.

4) Nejvíc používané x nejmíň používané

Moje nejpoužívanější sada je Prismacolor Premier 24 kusů - pastelky samotné jsou moc příjemné, sada je úžasně skladná (dvě patra po 12-ti pastelkách), takže se mi vejde hezky do batohu a barevně se zatím vždy nějak vlezu. Nejméně používané jsou pastelky-kusovky, protože  pokud mám 3-5 kusů, tak s tím moc parády neudělám. Koupila jsem je hlavně na zkoušku, protože se mi nechtělo utrácet za celou sadu a byla jsem zvědavá. Ozkoušela jsem je, jsem spokojená, ale větší využití pro ně už nemám. Pokud mám vybrat ze sady, tak opravdu nejméně používám pastelky  Crayola. Ty jsem vlastně zas strčila do krabice a čekají, až děti dojdou do věku, kdy jim 24 barev stačit nebude. Hned v závěsu jsou Faber-Castell Polychromos. Původně jsem koupila sadu 12-ti kusů a poté dokoupila hromadu kusovek za výhodnou cenu, ale jak nemají přepravní obal, tak je prostě nevytahuji a hlavně nikam se mnou nejedou. Prázdninový projekt je ušít si krásný pastelkovník právě na tuto sadu, abych je mohla používat.

5) Nejuniverzálnější x nejomezenější

Nejuniverzálnější pastelky mi přijde jakákoliv sada uměleckých pastelek v počtu 24 kusů - já tak využívám Prismacolor Premier, předtím mi stačila Faber-Castell Polychromos 12-ti kusová sada a ještě před tím Koh-I-Noor Triocolor. Takže za mě cokoliv :). 

Nejomezenější využití mám pro pastelky Koh-I-Noor Magic - každá pastelky je namíchaná z několika odstínů/barev, takže se nedají použít úplně na vše, druhá hodně omezená sada je Derwent Drawing - největší 24 kusová sada obsahuje pouze přírodní odstíny a tím prostě člověk růžové šaty nenakreslí. 

6) Služebně nejmladší x nejstarší

Moje služebně nejmladší pastelky jsou Prismacolor Premier 72 kusová sada, ale mám na cestě několik kusovek a sadu pastelek Faber-Castell šestihranné pastelky s barevnou gumou. Tyhle gumovatelné pastelky už jsme jednou doma měli, dostali je kluci a opravdu jsou úplně vygumovat a teď jsme zjistila, že bych potřebovala něco, čím překreslím obrázek pro pastelky a grafitová tužka se neukázala úplně jako ideální - pokud ji nevygumuju dokonale, udělá mi při vybarvování šmouhy.

Služebně nejstarší pastelky jsou Koh-I-Noor Triocolor, před lety jsem si koupila Natur, které mi nakonec zabavil syn a v době, kdy jsem se rozhodla, že budu zkoušet kreslit i barevně, jsem ni koupila ty Triocolor silné barevné.

7) Nejlevnější x nejdražší

Moje nejlevnější pastelky jsou asi stejné, jako mají všichni - Maped Color Peps. I když ty moje jsou už v kelímku u dětí (přestala jim stačit 12-ti kusová sada, takže jsem jim přenechala svou 48 kusovou). Nejdražší jsou moje kusovky Caran d'Ache Luminance. Celou sadu určitě nikdy mít nebudu, ale jsem ráda, že aspoň na pár kusech jsem si je mohla vyzkoušet. Pokud někdy objevím kusové i Holbein, Mitsubisi nebo Irojiten, tak určitě taky neodolám, ale celá sada je značně mimo moje limity.

8) Nejhezčí x nejošklivější odstín

Vybrat nejhezčí odstín je poměrně složité, protože každý odstín má něco do sebe. Mám hodně ráda zemité odstíny, ale asi největší fanda jsem do karmínové červené a když vybírám kusovku a mají karmínovou, většinou neodolám a beru právě tu. Nejošklivější odstín je jednoznačně Faber-Castell Polychromos Gold. Samotná pastelka špatně kreslí a vážně to není hezká zlatá.

9) Nejpříjemnější x nejnepříjemnější

Nejpříjemnější pastelky na kreslení jsou asi opět Prismacolor Premier, což je asi logické, když jsou to nejpoužívanější pastelky. Určitě by favorit mohl být i Luminance, ale jak mám jen kusovky, tak větší posouzení nemám. Vyhovují mi, jak jsou měkké, zatím nemám problém s tím, že by se mi pastelka nějak lámala. Nejvíc nepříjemné pastelky je pro mě těžké vybrat. Většinou když udělám nějaký krok vedle, pastelky se přesouvají do dětského pokoje, kde jsou s nimi děti maximálně spokojené. Asi bych vybrala opět STAEDTLER - Noris Club erasable, jsou tvrdé a gumovat stejně nejdou.

10) Nejmilovanější x nejrozpačitější

Nejmilovanější pastelky asi zas musím vybrat Prismacolor Premier. Kdyby nebyly moje oblíbené, tak je nepoužívám, ale jak jsem zmínila už ze začátku, mají výhodu dobře přenositelné krabičky spolu s příjemnými pastelkami, takže se situace klidně může změnit a favorit bude úplně někdo jiný. Na chalupu jsem si sehnala starou sadu Polycolorek v modré papírové krabičce a protože jsou tam jediné, jsou tam nejmilovanější a taky jim nemám co vytknout.

Nejrozpačitější jsem z pastelek Crayola. Díky všem možným recenzím na internetu jsem měla pravděpodobně naprosto nereálné očekávání, takže následovalo velké zklamání. Pokud člověk vlastní už nějaké umělecké pastelky, jsou Crayola krok dolů.

11) Největší zklamání x největší překvapení

Jednoznačně největším zklamáním je zlatá Faber-Castell Polychromos Gold - hrozný odstín, tvrdá pastelka a kdybych nečetla i od jiných podobné reakce, měla bych pocit, že mám vadný kus. Pokud mám udat sadu, tak zklamání jsou jednoznačně pastelky Crayola. Po nepočítaně nadšených komentářů jsem čekala opravdu zázrak, který nedorazil. Pastelky špatné nejsou, ale pořád jsou to školní pastelky a ve srovnání třeba s českými Koh-I-Noor Polycolorkami jsou výrazně horší a cenově vlastně vycházejí podobně (Crayolu mám 50 kusovou sadu za cca 500, takže kus za 10, Polycolor jsem kupovala také v ceně zhruba 10 korun za kus, nemám plechovou sadu).

Největší překvapení jsou určitě kusovky Caran d'Ache Pablo. Většinou jsou vychvalované Luminance a Pablo jsou tak nějak opomíjené, ale na zkoušku jsem si nějaké vzala a buď jsem vybrala opravdu dobré odstíny, nebo by sada mohla být opravdu luxusní. Jsou to krásné, syté pastelky, ale vzhledem k ceně mě to asi nemělo překvapit, ale přesto překvapilo. U Prismacolor jsem čekala, že přijdou bezva pastelky, stejně jako u Polychromosek, ale tady prostě nastalo to Waw! Pokud mám vzít i překvapení, co jsem nebrala pro sebe, tak jsou to Koh-I-Noor Mona Lisa. Kupovala jsem je dětem a přijdou mi srovnatelné s Polycolor, jen mají obyčejnější vzhled.

Černobílé kreslení

Kreslila jsem, jen sem nestíhala scanovat, fotit a psát. Každopádně v klubu kreslíme jsem se vrhla na černobílé kreslení. Vzala jsem černou čtvrtku, bílou pastelku a pohrála si s měsícem. Nakonec jsem pro efekt přidala Pebeo perleťové médium, ale vynikne to jen na živo.

RORSCHACHŮV TEST

Můj příspěvek do blogu na fler :)

Když jsem si přečetla že vyhrálo cmrndání kávy, byla jsem trochu zaskočená, protože kafe se u nás prostě nepije. Muž si dá v práci a já raději horkou čokoládu, kakao nebo čaj. Nakonec jsem použila vyhledávač a zjistila, že Rorschachův test byl na zrcadlových inkoustových skvrnách. Chtěla jsem se přiblížit kávové barvě a použila inkoust Watermann do plnícího pera v barvě Absolute Brown Ink. A porotže jsem chtěla, aby se to rozpíjelo, použila jsem namočený papír Canson Imagine - ovšem nepoužila jsem lepenku při schnutí, takže se mi to kroutilo.

Při cmrndání jsem si vzpomněla, že tohle jsem už dělala na základní škole a byl z toho motýl... no, mě motýl nevyšel ani jednou. Udělala jsem tři pokusy:

1) První papír jsem měla opravdu hodně namočený a asi sem dala i hodně inkoustu, takže mi vyšel flek přes celý papír. Na první pohled jsem jasně viděla strom, ale chtěla jsem něco jiného. Na druhý pohled jsem viděla holčičku, ale protože u středu vedl takový pruh, napadlo mě holčičku postavit za fontánku, na kterou kouká a ten pruh prostě použít (druhá možnost byla ho ignorovat). A protože jsem chtěla vyzkoušet kreslení namáčecím perkem v násadce, vrhla jsem se na dokreslení - ale buď to neumím (velice pravděpodobná varianta), nebo ta násadky byla špatná. Naprosto se mi nepodařilo co jsem zamýšlela.

2) Na druhý pokus jsem papír namočila méně. Inkoustu také... a ono se to zas skoro vůbec nerozpilo. Já i děti jsme v tom viděli jednoznačně zadek a ať sem točila, jak chtěla, nic lepšího jsem nevykoukala. Nakonec jsem teda zvolila nejdecentnější možnost, kterou mé oči viděli, abych vám tu z toho neudělala vyloženě hambatý obrázek. Co to o mě vypovídá - jsem prostě v mentálním věku 18-ti letého kluka, no :) Dokresleno pastelkou Koh-I-Noor Polycolor v podobném odstínu, jako inkoust.

3) Na potřetí už jsem se snažila papír nalepit, jenže na mokrém mi ta lepenka nijak zvlášť nedržela, takže se to stejně trochu zkroutilo. Před kreslením jsem zapomněla fotit, takže výstupní fotka je už s první čárkou. Od prvního pohledu jsem viděla předklánějící se baletku s tou baletní sukní a poměrně dost tlusnýma nohama - nu což, panenky ve stylu Tilda jsou in, a ty taky zrovna malý zadek a štíhlá stehna nemají, tak se ta má holka taky nemá za co stydět. Uvažovala jsem o využití fleků v pozadí, jako křídla, ale nakonec jsem se rozhodla, že je to jen šum v pozadí a je to jen baletka. Po první zkušenosti s namáčecím perkem jsem si prostě naplnila klasické pero a dokreslila čáry plnícím perem - s tím ještě stále umím :).

Takže Rorschachův test mě vyloženě bavil a užila jsem si to. Trochu mě zklamalo, že nevím, jak s tím máčecím perem, ale do budoucna s ním budu určitě experimentovat a zjistím, kde je problém. Z psychologického hlediska jsem ve svých téměř čtyřiceti dětsky romantická s velkou dávkou věčně nadrženého puberťáka. Nebo ne? :)

Pouze ručně vyráběné dárky :)

Jsme pozvaní na večerní posezení s kamarády pár dní po kamarádky kulatinách. Prý to není oslava, jen setkání po delší době a dary přijímá prý maximálně ručně vyráběné. A protože jsem už druhý rok dělala domácí víno, dokreslila jsem pro něj etiketu , aby byl dar alespoň trochu reprezentativní :). Použila jsem obyčejný kancelářský papír a Prismacolor pastelky.

A samozřejmě jsem i vyrobila přáníčko, když už jsem v tom tvoření. Hledala jsem inspiraci na netu, takže se nejedná o můj originální nápad, ale jsem z toho maximálně nadšená. Na přáníčko jsem použila pastely v tužce, protože jsem vybrala hodně strukturovaný papír, se kterým si pastelky nerozumí.

Třetí dar bude dort, samozřejmě s hromadou svíček :). Ten jsem nevyrobila já, ale mám ho objednaný u ségry. Když už mám v rodině cukrářku, tak jí neváhám použít :)

Krátké nebo dlouhé?

Ačkoliv je mým oblíbeným ořezávátkem T'Gaal MultiSharpener, který umí 5 různých úhlů špiček - od krátké, přes extradlouhou (osobně využívám hlavně volbu 2, tzn. druhou nejkratší), objednala jsem si k narozeninám Koh-I-Noor stolní ořezávátko ve tvaru foťáku. Ono totiž ořezat dětem pastelky, když oba mají plný kelímek, dost často končí mozolem. Ořezávátko mám v předstihu a mám za sebou první kelímek pastelek a zatím je to super. Jen to řezátko dělá děsivě dlouhé špičky, hlavně oproti tomu, jaké si na pastelky dělám já. Děti jsou spokojené, ale já dumám, jestli ho mám začít používat i na ty svoje pastelky.

modrozelené - stolní ořezávátko, žlutá - t'gaal volba 2

Můj subjektivní dojem je, že díky kratší špičce šetřím pastelku, protože když se ztupí, stačí jednou nebo dvakrát otočit a špička je zpět. Ořezávání do dlouhé špičky na můj vkus bere moc dřeva a na další špičku bude zas delší spotřeba, nebo je to jen subjektivní?

Každopádně na pastelky zatím zůstávám na krátké špičce, ale na obyčejné tužky je určitě bezva. A na víkendové hrocení pastelek pro děti je ideální. Jen by mě zajímalo, jak to s tou špičkou vidí ostatní.

Rorschachův test - podruhé

Dokreslila jsem ten zadek. Přidám i původní obrázek jen s flekem. Použila jsem Waterman hnědý inkoust na kaňku a poté i na dokreslení. Po předchozí zkušenosti s namáčecím perem jsem použila starou pastelku Polycolor od československého Koh-I-Nooru :)

12doRoka: Domečky (II/1/12 - leden 2017)

Na kurzu kreslení jsem viděla obrázky různých uliček a domečků kreslené jen třemi pastelkami - červenou, modrou a žlutou - jejich míchání a strašně sem si to chtěla vyzkoušet. Jenže nemám žádnou předlohu, tiskárnu jen na čb tisk a podle počítače se mi nekreslí dobře. Takže jsem si domeček vymyslela vlastní, přidala navíc ještě bílou, protože ty moje pastelky jsou dost tmavé a navíc jsem je vytáhla do černého notýsku, ze kterého jsem teď poslední dobou nadšená. Moc jsem si s mícháním hlavu nelámala a jen zkoušela, jak Caran d'Ache Luminance jezdí po černém papíru....

A abych prokázala, že mě ten černý papír vážně baví....

Československé Polycolorky

Asi před rokem jsem na jednom polském blogu objevila staré československé polycolorky na jehož základě jsem si koupila první, a později i druhou, 12-ti kusovou sadu Polycolorek Toison d'Or řady 3800 (jednu v plechu, druhou v papíru). Následovali nějaké nové kusovky, pak sada portrét a nakonec mám celkem solidní sbírku.

Koncem roku 2016 jsme objevila Koh-I-Noor retroedici pastelek Polycolor obdivovala jsem to krabičkové balení. Jenže cena vyšší než v plechu rozhodla, že do sady nepůjdu a dokoupila jsem nějaké kusovky. Minulý týden jsem v internetovém bazaru objevila právě ty staré krabičkové Polycolorky, den jsem přemýšlela a nakonec jsem je koupila. A dnes dorazily.

Nakonec to nejsou Toison d'Or, ale opravdu jen Koh-I-Noor, nejedná se o řadu 3800 ale 1600... přesto se chovají podobně a to balení je prostě úžasné.

A já mám třetí druh Polycolorek, oboje staré jsou kulaté (ta Polka měla šestihranné) a nové šestihranné se zlatým koncem.

Bohužel v krabici dvě pastelky chyběly a byl nahrazeny nějakou školní pastelkou, takže nemám černou (tu jsem dodala z 12-ti kusové sady) a jednu červenou, bez které to myslím zvládnu.

Pastelky dorazily v nálezovém stavu, takže neořezané a na některých byl vidět ten šedý povlak, který může vznikat na starších obrázcích.

Pastelky jsem poctivě ořezala a i po přepravě Českou poštou se mi při ořezávání zlomili celkem tři z těch 58 a na podruhé mají krásnou špičku.

A ačkoliv je to několik desítek let starý kousek, dřevu pastelek to nijak neuškodilo a ořezávaly se opravdu krásně - i ty hoblinky jsou úplně úžasně dlouhé, nelámavé.

Jsem nadšená a doufám, že nově vyráběné pastelky budou mít také takovou životnost, jako tyto.

Rorschachův test

Další téma na kreslení z fler klubu Kreslíme. I když specifikace trochu jiná - rozlij kafe a dokresli co vidíš. Kafe se u nás nevaří. Navíc Rorschachův test  je na symetrických inkoustových skvrnách, takže jsem se vrhla na inkoust.

Na první pokus jsem namočila akvarelový papír, štětcem s inkoustem udělala flek a překlopila. Bohužel inkoustu jsem dala moc, takže flek je téměř přes celou plochu papíru (navíc to čištění stolu ...).  A samozřejmě tím, že jsme si přeorganizovala stůl, jsem nenašla lepící pásku na výkresy, takže se mi to při schnutí zkroutilo.

Původně jsem viděla jen veliký strom ale pak se z toho vyklubala kudrnatá holčička za fontánkou...

A objevil se další problém - neumím psát perem s násadkou a hrozně mi kaňkuje. A to jsem si plánovala nákup inkoustů Colorex, což zatím odložím a nejdřív budu trénovat obyč tuší a inkoustem, co doma mám.

Druhý pokus mám zatím jen nachystaný. Použila jsem menší množství inkoustu.

Po předchozí zkušenosti jsem použila pod papír noviny a poté překlopila.

Obrázek ještě mokrý. Moje vize byla ho otočit, nakreslit okřídlenou vílu na paloučku mezi stromy.

Po zaschnutí mi to stále víc připomíná zadek :) Takže si ještě nechám čas na přemýšlení.

Černobílé kreslení

Abych se motivovala ke kreslení, přihlásila jsem se do klubu Kreslíme na fleru. Teď probíhalo hlasování na nová kreslící témata a vítězem bylo černobílé kreslení (pro které jsme mimochodem také hlasovala). Už při hlasování jsem byla rozhodnutá, že obrázek bude bílou pastelkou na černém papíru, takže jsem udělala první experimenty.... Teď přemýšlím, jestli nemám kreslit tuší/linerem na bílá papír... No, ještě to promyslím. Ale každopádně kreslení na černý papír  mě hrozně nadchlo. Když jsem viděla videa a obrázky, hrozně se mi to líbilo, jen sem se to bála zkusit, takže jsem ráda, že jsem se hecla k prvním experimentům.
Kreslím do černého A6 zápisníčku z aliexpressu, na první kresbičky jsem použila bílou pastelku Derwent Coloursoft. A na závěr jsem ještě udělala takový testík pastelek, které jsou použít - zlatá, stříbrná, bronz a bílá.