V barvách EU - test pastelek Procolour

Asi poprvé mám nějakou novinku takhle rychle. Ale když má člověk obchod přes silnici, tak co by se člověk nešel zeptat. Velký humbuk kolem pastelek Derwent Procolour a ve výsledku to až taková bomba není. Myslím, že by jim dost pomohlo, kdyby to nebyl takový humbuk. Naštěstí mi všechny ty povídačky přišly natolik nereálné, že jsem od pastelek žádný zázrak nečekala a rozhodla se jen pro kusovky. Chtěla jsem barvy, které nejsou ve 24 kusové sady, ale bohužel ještě není žádný vzorník (ani na webu, ani fyzicky u dovozce), nějaká čísla jsem odhadli... ale tím, že jsem přišla vážně brzy a zásilka ještě není vybalená, vypadalo to s kusovými pastelkami na dlouho, rozhodla jsem se, že zkusím jen dvě z 12-ti kusové sady, které jsem si mohla vybrat z čerstvě vybalených - sáhla jsem po modré a žluté (které společně snad dají zelenou), teď večer jsem prohledala svoje zásoby sad a hlavně kusovek a vybrala modro-žluté k porovnání. Z testu mi vypadla Cretacolor Karmina u které barvy EU prostě nemám, Artist a Coloursoft od Derwentu také v těchto barvách nevlastním, takže jsem opravdu porovnala jen s konkurencí. Pastelky školního typu jsem z testu vyloučila.

Zkusila jsem si udělat jednobarevný čtverec s gradací cca od 1 do 5-ti vrstev pastelky. Poté jeden obdélník na prolnutí pastelek. Na pastelky jsem se snažila tlačit podobně, aby výsledek odpovídal.

Protože preferuji měkké pastelky a tvrdé většinou ani nekoupím, tak nejtvrdší mám Derwent Studio a hned v závěsu by asi byly ty Procolour spolu s Polycolorkami od KIN. Následně asi Lyra Rembrandr a poté Polychromosky. Procolour jsou opravdu střední tvrdosti, že i milovník měkkých pastelek si řekne, že to docela jde. Opravdu špička drží a při srovnání třeba s Prismacolor, kde špička mizí před očima, asi nebudou tak ubývat, ale zas s nimi nejde úplně to, co s měkkou pastelkou a je třeba následné mísení pomocí blenderu (já si připravila Caran d'Ache Full Blender).

Nejprve jsem zkusila pastelky vygumovat a to gumou v tužce od Koh-I-Nooru. Myslím, že výsledky jsou srovnatelné. Pak jsem se pustila do rozmazání blenderu. U hodně měkkých pastelek se bervy prolínají už při kreslení, u tvrdších je třeba vzít větší kalibr a to blender.

Protože mi opravdu tvrdostí připomínají Polycolorky, udělala jsem ještě srovnání jen těch dvou. Nejprve jsem na papír vodorovně udělala jednu, dvě a tři vrstvy žluté, poté jsem z dola nahoru dělala tři, dvě a jednu vrstvu modré a zkusila je na polovině smíchat blenderem a Derwent byly výraznější. Zkusila jsem ještě zdvojnásobit vrstvy a Koh-I-Noor srovnal.

Přemýšlela jsem, jestli je v Polycolorkách méně pigmentu, nebo byl rozdíl díky jiným odstínům a nakonec jsem udělala ještě jednoduchý test, kolik vrstev dáš... a tam bych řekla, že vede Derwent. Poslední dvě vrstvení u Polycolorek už mi přišlo, že se barva jen stírá a nikoliv intenzivní. Na fotce je také vidět, že špička obou pastelek mizí dost podobně.

Koupit nebo nekoupit? Pro mě celkem jednoduchá odpověď. Zatím bez nich vydržím, ale v kategorii "až nebudu vědět co s penězma" přeskočili Coloursoft, které mám jen černou, bílou a skin tones a k dokoupení dalších se nějak nemohu dokopat, protože podobné pastelky už prostě mám. Asi bych je zařadila před pastelky Prismacolor Premier, které mizí úplně neuvěřitelně a hlavně před Bruynzeel Sakura Design Colour, ze kterých jsem taková rozpačitá, ale určitě nepředjíždějí Polychromos od Faber Castell, nebo Caran d'Ache (ani Pablo ani Luminance), ale vzhledem k cenovému rozdílu je pochopitelné, že kvalita je trochu jinde. Takže za mě je kolem pastelek příliš velké haló, díky čemuž by jeden mohl být zklamaný, že za méně než poloviční cenu nemá doma pastelky na úrovni Pablo, ale pokud vezmu poměr cena/výkon, tak nejsou špatné, radost udělají.... jen pro mne je zatím zbytečné kupovat další sadu.