Pastelky Mona Lisa patří do školní řadu, ale jsou doporučené pro výtvarnou výchovu. Vyrábí se ve dvou variantách, klasické a akvarelové a prodávají se v plechové krabičce po 12 nebo 24 kusech. Já koupila 24 kusovou neakvarelovou sadu, která stála v prodejně koh-i-noor necelou stovku. Jsou balené v pěkné kovové podobně jako Polycolor, které jsou vedené jako umělecké a sada 24 kusů stojí necelých 300 korun, případně se cca za 10-13 korun dají koupit po kusech.
Oboje pastelky jsou šestihranné, stejná šířka jádra, jen jádro Polycolorek je jasnější, Mona Lisa má tuhu takovou matnější. Polycolor jsou barevné se zlatým koncem, Mona Lisa jsou celobarevné.
Polycolor mají mimo názvu pastelek a firmy ještě vyražený číselný kód pastelek a odstínu, z druhé strany čárový kód a nějaká další čísla. Mona Lisa mají z jedné strany název firmy, pastelek a název odstínu v němčině, ze druhé čárový kód, nějaké další čísla a na konci číselný kód barvy, který odpovídá Polycolor barvám.
Od pohledu to vypadá, že dřevo pastelek je stejné (Mondeluz v plechu se zlatým koncem a Mondeluz celobarevné z papírové krabice jsou viditelně z jiného dřeva, takže předpokládám, že bych rozdíl poznala). Takže Mona Lisa ve srovnání s polycolorkami vlastně nevypadají až tak zle.
Pastelky Mona Lisa jsem zkusila hned, jak sem je donesla z obchodu, takže jsem věděla, že to nebyla tak špatná koupě, jako tenké školní Triocolor a byla jsem zvědavá, jak reálně dopadnou při porovnání s Polycolorkami. Podle všeho barevnice ve 24 kusových sadách je totožná, já mám Polycolorky v tématických sadách (krajina a portrét) a zbytek dokupuji po kusech. Projela jsem tady svou sbírku a vybrala čísla barev, které jsou v Mona Lisach a udělala společný vzorník na obyčejný kancelářský papír. pastelky Mona Lisa kreslí opravdu hezky, dá se s nimi hezky stínovat, jsou vzájemně mísit, jsou celkem měkké... prostě hodně blízké těm Polycolorkám, ale nejdou s nimi tak intenzivní odstíny, prostě o kousek horší, což je vidět hlavně u tmavých barev. Ale rozdíl není tak výrazný, aby mi přišly jako špatné pastelky. Právě naopak - pro děti, které baví kreslit je to ideální investice a klidně i pro kreslíře začátečníka, protože investice je výrazně menší, než umělecké Polycolor a kvalita určitě větší, než běžné školní pastelky. Navíc se mi líbí ta možnost, že když už tedy ta barva dojde, tak se stejný odstín dokoupí v kusovkách Polycolor.
Polycolor mají mimo názvu pastelek a firmy ještě vyražený číselný kód pastelek a odstínu, z druhé strany čárový kód a nějaká další čísla. Mona Lisa mají z jedné strany název firmy, pastelek a název odstínu v němčině, ze druhé čárový kód, nějaké další čísla a na konci číselný kód barvy, který odpovídá Polycolor barvám.
Od pohledu to vypadá, že dřevo pastelek je stejné (Mondeluz v plechu se zlatým koncem a Mondeluz celobarevné z papírové krabice jsou viditelně z jiného dřeva, takže předpokládám, že bych rozdíl poznala). Takže Mona Lisa ve srovnání s polycolorkami vlastně nevypadají až tak zle.
 |
| Vlevo Polycolor, vpravo Mona Lisa |
K barevnici jsem udělala ještě rychlomotýla, který není ani symetrický, nakreslila osu a každou půlku vybarvila jinou sadou pastelek... a rozdíl mi přijde nepostřehnutelný, zejména pokud nechci navrstvit do maximální intenzity.
Druhý pokus byl rychlý portrét z profilu do Lapače nápadů od Lucie Ernestové s takovým zažloutlým strukturovaným papírem ala Náčrtníky a musím říct, že tyto pastelky (ale i jiné pastelky na olejové bázi) jsou na to trochu tvrdé a mnohem lépe se na něm pracuje s pastelkami na bázi vosku (Prismacolor), nebo tužkou. Navíc jsem pracovala na miniatuře, abych to v těch deset večer stihla. Takže detaily se mi moc nezdařily (nechtěla jsem dětem ty pastelky ořezávat, to nechám na nich). Použila jsem i blender od Derwentu a funguje.
Nakonec jsme vytáhla antistresové omalovánky a vybarvila kousek v nich.
Druhý pokus byl rychlý portrét z profilu do Lapače nápadů od Lucie Ernestové s takovým zažloutlým strukturovaným papírem ala Náčrtníky a musím říct, že tyto pastelky (ale i jiné pastelky na olejové bázi) jsou na to trochu tvrdé a mnohem lépe se na něm pracuje s pastelkami na bázi vosku (Prismacolor), nebo tužkou. Navíc jsem pracovala na miniatuře, abych to v těch deset večer stihla. Takže detaily se mi moc nezdařily (nechtěla jsem dětem ty pastelky ořezávat, to nechám na nich). Použila jsem i blender od Derwentu a funguje.
Závěr
Za tu cenu jsou to hezky balené pastelky v rozumném rozsahu a kvalitě. Jsem z nich opravdu příjemně překvapená a myslím, že příští rok ještě Ježíšek donese tu sadu akvarelovou.
Žádné komentáře:
Okomentovat